Ohrožení divoši Šrí Lanky

80-81divosi.jpg
Autor článku: Michael Fokt, Čtvrtek, 18. února 2016
Autor fotografií: Michael Fokt
Šrí Lanka vás pokaždé něčím překvapí. Zjistěte, jak je možné, že zdejší sloni vylučují papír, nahlédněte pod pokličku zrození mořských želv a vypravte se do možná posledních panenských mangrovových močálů šrílanského jižního pobřeží.

Šrílanský slon je pro místní zosobněním všeho možného. Během chrámových slavností se mění v pohádkově nazdobené posvátné zvíře, v lese plní roli tahače klád a v agenturách nabízejících safari na slonech rozhýbává proud rupií, které zahraniční návštěvníci platí za možnost prohlédnout si šrílanský prales z té nejlepší možné perspektivy.

Pro pár vynalézavých Šrílančanů se však gigantický býložravec stal zdrojem příjmu díky využívání substance, kterou by pod svou střechou chtěl mít jen málokdo. Výrobci ručně dělaného papíru nedočkavě čekají na to, co ze slonů zadním koncem těla vypadne. A že toho není málo. „Dospělý slon denně spořádá asi dva metráky rostlinné hmoty. Protože nemá kdovíjak účinné trávení, polovina z toho množství skončí nakonec pod ním na zemi,“ vypočítává provozovatel svérázné papírny Saši Pinnawala. Protože sloni chodí na velkou i šestnáctkrát denně, mají zaměstnanci papírny se sbíráním cenné suroviny plné ruce práce.

Pro papírníky je tedy slon něco jako živý drtič dřevní hmoty. „Sloni si rádi pochutnávají na větvích stromů, palmových listech a dalších tvrdých materiálech. Jejich obrovské stoličky z toho všeho vyrábějí dřevní drť, kterou chobotnatec z drtivé části nestráví. Sloni nám tedy laskavě a dobrovolně pomáhají s nejnamáhavější částí výroby papíru,“ usmívá se Saši.

U nás krávy dostávají sůl na lízání, na jihu Šrí Lanky si pro ni chodí samy do moře. Na mnoha místech jsou to spolu s místními rybáři jediní tvorové, které na pláži potkáte.

Stovky kilogramů sloního trusu putují do kádí s horkou vodou, kde se tři dny pomalu vaří, což spolehlivě zničí všechny mikroorganismy. Po propláchnutí a uschnutí zůstane dřevní drť, která je naprosto bez zápachu. Opravdu, věřte mi. „Na sloním jídelníčku jsou desítky druhů rostlin, takže má každá várka trusu trochu jiný obsah vlákniny. Proto má i každá várka našeho papíru unikátní texturu,“ ukazuje mi zaměstnankyně celý provoz továrny, která se vešla do jediné přízemní místnosti za krámkem s papírovými suvenýry.

Dřevní drť putuje do dýchavičného strojního mixéru, kde z ní papírníci melou šedavou papírovinu. Když si přejí papír barevný, přidají do směsi některé z přírodních barviv. „Nepoužíváme žádnou chemii,“ zdůrazňuje papírnice v červené kšiltovce. Polotekutou směs pak pod vodou zručně rozprostře na speciální síto, aby z ní po vyschnutí a vylisování vznikly skoro metrové archy sloního papíru. „Z jedné dávky sloního trusu umíme vyrobit přes dvacet archů papíru, takže nám jediný slon dodá surovinu k výrobě více než sta archů denně,“ vypočítává žena.

Chobotnatci tedy doslova „vydělají“ na provoz celé továrny. Na regálech obchůdku u silnice se přitom vedle očekávatelných zápisníčků, kalendářů, obrázků, dárkových tašek či pohlednic v tropickém slunci vyhřívají skutečné skvosty papírenského umění. Můžete si odsud odnést magnetku na ledničku v podobě stylizovaného sloníka nebo figurky slonů vysoké asi dvacet centimetrů. Vše samozřejmě z papírové hmoty. Až tedy ve výloze uvidíte výraznou žlutou ceduli hlásající „zde prodáváme papír ze sloního trusu“, nebojte se a vejděte.

Značky „Prodej papíru ze sloního trusu“ se nebojte.

Spokojený zdroj suroviny

Papírna hltající sloní trus stojí ve vesnici Pinnawala necelých sto kilometrů od největšího města Šrí Lanky Kolomba. Nikoli náhodou. Doslova přes ulici totiž najdete spolehlivý zdroj základní výrobní suroviny. „Jestli chcete vidět největší sloní stádo na celé Šrí Lance, vypravte se právě sem,“ potvrzuje Michaela Šuléřová, ředitelka cestovní kanceláře Oriens travel, která se na Šrí Lanku specializuje.

Záchranná stanice, která pečuje o osiřelá sloní mláďata a teď už i o jejich potomky ze třetí generace, je sázkou na jistotu. Dnes tu žije na devadesát slonů obojího pohlaví od čerstvých mláďat po sloní kmety staré přes šedesát let. Protože si místní sloni přivykli na to, že od lidí dostávají každý den potravu až pod chobot, nemůžou je správci záchranné stanice vypustit zpět do volné přírody. Nedokázali by se sami uživit. Co však dokážou spolehlivě, je rozmnožování. Za čtyřicet let fungování stanice se na bývalé plantáži kokosových palem narodilo přes padesát chobotnatých přírůstků.

Nejmladší obyvatelé stanice pilně sají mateřské mléko. Čtveřice mláďat, která nemohou kojit slonice, třikrát denně vyhlíží ošetřovatele s láhvemi. „Každé slůně za den vypije třicet litrů mléka,“ prozrazuje mi slečna držící v rukou láhev, jejíž obsah s neuvěřitelnou rychlostí mizí v hladové tlamičce pod chobůtkem.

Vyvařená a vypraná dřevní drť je zcela bez zápachu.

Živoucí řeka sloních těl se dvakrát denně vydává ze záchranné stanice přes silnici ke skutečné řece Ma Oya, kde si sloni dopřávají dvouhodinovou koupel ve vlnách. Provází je několik z padesátky mahutů, tedy sloních vodičů, kteří tvoří polovinu zaměstnanců stanice. Celý průvod cestou tam i zpět kráčí přímo kolem továrny na výrobu sloního papíru. Všichni obyvatelé záchranné stanice Pinnawala i vesničané v okolí si užívají bezstarostného života.

Pohled na idylické soužití obrovských býložravců a lidí, ze kterého si obě strany berou to nejlepší, dává zapomenout na odvrácenou stránku sloního života. Na to, že ročně na Šrí Lance padne lidskou rukou stovka slonů a jejich osiřelá mláďata končí v záchranných centrech podobných tomu zdejšímu. Pohled na slonici jménem Sama, která uprostřed stáda namáhavě kráčí k vodě na třech nohou, připomíná konflikt, jenž je dnes naštěstí minulostí.

Tamilští tygři jsou poražení a nášlapné miny z divočiny mizí, za dob partyzánské války si však své oběti nevybíraly. Ještě že u šrílanských slonů mají kly sotva tři samci ze sta a samice takřka nikdy. Pytláctví kvůli slonovině díky tomu na Šrí Lance téměř není.

Papírovina schne na speciálních sítech.

Bezpečný přístav pro koráby oceánů

„Z tisíce vylíhlých želviček se dospělosti dožije průměrně jediná,“ začíná trochu skepticky s úvodem do života mořských želv provozovatel želví líhně Čandrasiri Abbrew ve městečku Kosgoda ležícím na mořském pobřeží asi 70 km od Kolomba. „Proto je tolik důležité každé želví vajíčko a každé mládě, kterému pomůžeme uniknout dravcům a bohužel také nenechavým příslušníkům lidského druhu,“ pokračuje ve vysvětlování, zatímco spolu vcházíme do prostor líhně ležící příhodně přímo u pláže, kam želví samice připlouvají klást vejce.

Na plážích Šrí Lanky klade vajíčka pět ze sedmi známých druhů mořských želv, takže je v nádržích želví líhně většinou pořádně rušno. Obzvláště mezi říjnem a dubnem v době vrcholu kladení vajíček.

Želví vajíčka se však v písku na plážích objevují celoročně. Mimo hlavní sezonu patří většinou karetám obrovským, které si s načasováním dělají nejmenší starosti ze všech pěti druhů. Želví samice se vydávají na souš přivést na svět další generaci obrněných korábů oceánů pod rouškou tmy.

Čerstvě vylíhlá mláďata dvou druhů mořských želv čekají na vypuštění do oceánu.

„Naši zaměstnanci obcházejí v noci pláže a snaží se dopravit do líhně želví vajíčka dřív, než je vyhrabou toulaví psi, kočky nebo ukořistí ptáci. Bohužel však musejí závodit i s místními rybáři, pro které jsou želví vejce cenným zdrojem příjmů. Zjistili jsme, že je lepší, když rybářům zaplatíme za vajíčka vyšší cenu než prodejci na trhu. Jinak by určitě skončila v polívce – takhle se však z pytláků stávají placení pomocníci ochranářů,“ krčí rameny Čandrasiri Abbrew.

Cenná vajíčka putují do písku na ohrazeném prostranství, které je dokonce i shora chráněné sítí proti opeřeným zlodějům. Po dvou měsících vyhřívání v písku se čerstvě vylíhlé želvičky stěhují do velkých nádrží s mořskou vodou, kde jsou pečlivě rozdělené podle věku – čerstvá, dvoudenní a třídenní mláďata. „Čtvrtý den želvičky večer vypouštíme do oceánu a dáváme pozor, aby je cestou k vodě nic neohrozilo. To je přesně doba, kdy si mláďata začínají sama shánět potravu, které budou mít v moři dost,“ vysvětluje ošetřovatel, který odložil náčiní k čištění prázdné nádrže a převzal štafetu průvodce líhní.

To ovšem neznamená, že v líhni nejsou k vidění i téměř dospělé želvy. „Téhle karetě rozsekl krunýř lodní šroub a tahle přišla o obě přední nohy, když se zamotala do rybářské sítě,“ ukazuje ošetřovatel. Všude, kde jsem se s mořskými želvami setkal, je to stejný příběh – ostrov Réunion, řecký Zákynthos, Šrí Lanka. Kdekoli se karety setkávají s aktivitami lidí, doplácejí na to. Zraněné želvy se v prostorách líhně zotavují a některé tu zůstávají napořád. „Prostě je nemůžeme vypustit do moře. Nedokázaly by přežít,“ konstatuje zaměstnanec stanice. Jejich smutné příběhy však vyvažuje množství vypuštěných mláďat. „Od osmdesátých let, kdy zdejší líheň funguje, jich byl určitě milion. A možná mnohem víc,“ snaží se odhadovat ošetřovatel.

Zaměstnanci želví líhně vyhrabávají vajíčka na pláži nebo je kupují od rybářů.

Zelená školka pro ryby

Zachraňovat sloní mláďata a vypouštět do moří čerstvě vylíhlé želvičky je skvělá věc, mnohem důležitější je však chránit celé životní prostředí, které poskytuje divokým živočichům domov. Obzvlášť když ve zdejší zelené džungli zaplavené vodou můžete potkat přes třicet druhů plazů a čtyřikrát tolik ptáků. Vítejte v mangrovových močálech řeky Maduganga. Živoucí páteř zdejšího ekosystému tvoří ne méně než čtrnáct druhů mangrovníků – stromů, které dokážou přežít s kořeny neustále ponořenými ve vodě.

Druhý největší mokřad Šrí Lanky zabírá přes 60 ha plochy a ve skutečnosti je svéráznou lagunou před ústím řeky do moře, kde z vody zdvihá svou zelenou čupřinu pětadvacet ostrovů a ostrůvků. Nejmenší z nich je tak miniaturní, že se na něj vejde jen rybářská svatyně velikosti kadibudky a dva keře, které jí dělají společnost. Na největším z ostrovů naproti tomu žijí desítky rodin místních venkovanů, kteří se živí zpracováním skořice a rybařením.

Pár dospělých želv žije v líhni natrvalo. Většinu z nich ale nakonec vypustí do moře.

Jejich rákosové rybářské pasti zvané ja-kotu trčící z vody zachytávají desítky druhů zdejších ryb a také krevety. Rybáři během noci vyrážejí na řeku v tradičních kánoích se dřevěným vahadlem a lákají kořist do pastí světlem. Přes den si na rákosových plotech suší křídla kormoráni a odpočívají tu nádherní ledňáčci.

„Chcete-li při plavbě na malé motorové loďce poznat krásnou přírodu i tradiční život, vypravte se do mokřadů Maduganga,“ říká Michaela Šuléřová z cestovní kanceláře Oriens travel. „Na přístavních molech si navíc můžete dopřát pravé rybí lázně pod širým nebem,“ dodává. Pocit při svérázné ukázce symbiotického soužití mezi člověkem a oranžovými rybkami, jež nadšeně obírají z nohou svých „klientů“ veškeré nepatřičnosti, se navíc vyrovná té nejprofesionálnější masáži.

Tradiční rybářské lodě jsou kvůli stabilitě na moři opatřeny dřevěným plovákem.

PRÁZDNINY NA ŠRÍ LANCE

Na jihu Šrí Lanky, blízko města Ambalantota, najdete přímo na písečné pláži Ladja Beach Resort. Moderní apartmány v 10 dvoupodlažních bungalovech mají terasy s výhledem na moře. Je tu i restaurace, bar a dřevěný domek na ájurvédské masáže. Rezort je umístěn v tropické zahradě s exotickými stromy a keři. Nedaleko rezortu objevíte množství přírodních a kulturních památek: národní parky Uda Walawé a Yala s volně žijícími divokými slony, čajové plantáže, buddhistické chrámy… Můžete pozorovat migrující plejtváky obrovské či noční kladení vajíček želv karet obrovských. V rezortu a jeho okolí se pohybují pávi, varani, opice… Obklopen je rýžovými políčky, banánovými a palmovými plantážemi. V rezortu je vždy česky hovořící delegát. Rovněž jídelní a nápojové lístky jsou k dispozici v češtině.

Sloní stádo se činí při generování výrobní suroviny papíru.

TIP AUTORA

Michael Fokt, přírodovědec, fotograf a novinář

  • Nenechte si ujít podívanou, při které se sloní svěřenci záchranné stanice Pinnawala koupou v řece Ma Oya. Pokud to počasí dovolí, dopřávají si lázeň dvakrát denně, vždy od 10 do 12 a od 14 do 16 hodin.
  • V ústí řeky Maduganga operuje několik agentur nabízejících lodní výlety do laguny. Cena za menší loď s přívěsným motorem včetně průvodce je kolem 3000 rupií (asi 500 Kč). Na loď se pohodlně vejde 6 lidí. Poplatek za rybí lázně je 200 rupií (asi 40 Kč).
  • Na pobřeží v okolí Kosgody funguje několik želvích líhní. Vybírejte pečlivě a nepřistupujte na nabídky řidičů tuk-tuků, že vás tam dovezou za pouhých 20 rupií. Většinou vás přivezou na místo, které má přemrštěné ceny, funguje jen pro turisty, a nikoli pro záchranu samotných želv.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články