O fotbalu a Miss AIDS
„Jó, Rochichí, Rochichí!“ zvolal nadšeně jeden malý kluk kdesi na jihu Etiopie, když jsem na jeho otázku ledabyle odpověděla, že jsem z České republiky. Černá očka mu při tom plála nadšením. Mně už ovšem méně a chvíli jsem v paměti lovila ve skrovných vodách svých znalostí českého fotbalového byznysu.
No jasně, Rosický, došlo mi konečně. Kluk ovšem začal chrlit jména dalších českých borců a vůbec mu nevadilo, že já se do debaty nijak fundovaně zapojit nehodlám. Fotbal je zkrátka pro Afričany vášeň, kus života i jeho náplň. Platí to stejně v Etiopii jako v Čadu, o kterém přináší v tomto čísle reportáž Tomáš Kubeš. Fotbal je vlastně i naděje pro spoustu kluků na černém kontinentu, sen, že se i oni jednou prokopou k lepšímu životu. Fotbalem žila Angola, Keňa, Nigérie i další země, které jsem v Africe měla možnost navštívit. Není to ale jen fotbal, co všechny tyto subsaharské země spojuje. Je tu i jiný, mnohem horší, zákeřnější a nebezpečnější jmenovatel – AIDS. Stejně jako fotbal patří nerozlučně k Africe. Nedávno v Botswaně zvolili Miss HIV pozitivních. Možná to zní jako špatný vtip, jako legrační opičení se po velkých světových soutěžích. Možná to tak zní nám, lidem ze střední Evropy, ale v africké realitě je taková akce obrovským průlomem a skvělou novinkou. Tady se totiž o AIDS nemluví, dokonce je obvyklé, že se lidé tváří, jako by AIDS neexistoval. Neléčí se a šíří smrtonosnou nákazu dál. A takové akce jako Miss HIV pozitivních může pomoci otevřít oči všem zaslepeným a vybojovat jednu bitvu se silným nepřítelem, který má zatím navrch. Proto je ta legrační soutěž tak důležitá. A nejen pro Afričany.
