Lidé a Země

Představte si, že je to realita. Narodíte se a máte před sebou dlouhých 120 let života. Stodvacetkrát za život absolvujete narozeniny, Vánoce, 120× si budete dávat novoroční předsevzetí… Představa narozeninového dortu se sto dvaceti svícemi je přinejmenším bizarní, příbuzní by zřejmě museli upéct cosi jako velkoformátový moučník, do něhož by se ta záplava vosku dala naaranžovat. Místo čtyřiceti let (zhruba) si tady na světě odpracujete 70 let, protože do důchodu se bude chodit v devadesáti. Tedy pokud se do důchodu chodit bude a nová, čerstvá generace bude schopná starat se o tu záplavu starců a stařenek.

Chtěli byste to zažít? Myslíte, že je to koneckonců tak futuristická představa? Nemusíte doufat v nové zázraky medicíny, nemusíte čekat na to, až nějaký génius objeví elixír dlouhověkosti, stačí se prostě „dobře“ narodit. Kde? V ekvádorském údolí Vilcabamba, v němž žije snad největší koncentrace stoletých a stodvacetiletých. Osobně bych se do toho tedy nehrnula, ale místní staříci si vybírat nemohou, prostě si to tu musejí odžít. Způsobuje to zázračný pramen? Zdravý životní styl? Záhadný gen dlouhověkosti? Kdoví… Před námi je poslední měsíc roku 2006, zase se blíží Vánoce. Letošní prosincové číslo je tak trochu bojkotem Vánoc. Nenajdete v něm žádný vánoční článek (pokud nepočítám Vánoční přílohu), ale při troše dobré vůle můžete najít v mnoha reportážích nějaký vánoční až novoroční prvek. Třeba kapr = fotoreportáž o jihoindických rybářích. Pravda, kapry sice patrně neloví (aspoň doufám, na ichtyologii jsem asi kdysi chyběla), ale zato výlov provádějí každý den. Nebo klášter v Thajsku, kde se rodí z opilců a narkomanů slušní a spořádaní jedinci. Jak jinak se u nás slaví Nový rok než skrze dno nějaké láhve? Rampouchy z Pulčínských skal jsou zase skoro jako vánoční ozdoby na stromeček, jenom trochu sezonní. Snad jen ty kýčovité Santa Clause tu nemáme, ale o ty zase asi nikdo kromě obchodníků v super-, hyper- či megamarketech nestojí.

Ovšem divoká zvířata z prosincového tématu se mi nějak nedaří obléci do vánočního kabátu. Jak vypadají Vánoce v malajském pralese, v keňské Masai Maře nebo na indonéských ostrovech? Vánoční step je pořád jenom step, vánoční oceán jen oceán. Kdo nemáte rádi vánoční šílení, vydejte se na putování za divokými zvířaty. Za zatracovanými a nenáviděnými hyenami, které se ukrývají na afrických pláních, za orangutany, kterých už valem ubývá, nebo se potopte do modrých hlubin vstříc tvorům jménem kura-kura. Protože je ve hvězdách, jestli tu na téhle zemi s jejími dvounohými obyvateli vydrží aspoň dalších 120 let, aby je mohla vidět třeba další generace vilcabambských dlouhověkáčů.