O africkém vtipu
Afrika, resp. její subsaharská část, je pro mne něco fascinujícího. Svět do nebe volajících kontrastů, bídy i nezměrného bohatství. Svět, který je pro mne a moje evropské chápání krutý, totálně jiný, leckdy nepochopitelný, ale vždy fascinující. Věděli jste například, že Keni patří druhé místo ve světové hitparádě zemí s nejvíce rozevřenými nůžkami mezi chudobou a bohatstvím? Je neuvěřitelné projíždět se po Nairobi a vidět, jak těsně vedle jednoho z nejstrašlivějších slumů světa, Kibery, stojí sídla bohatých a mocných. Paláce za ostnatými ploty hlídá většinou ozbrojená stráž, nechybějí ani psi. A vedle se na prostoru dvou metrů čtverečních tlačí rodina s několika věčně hladovými dětskými krky. Místo jídla čichají lepidlo, aby necítily stále rozbolavělý žaludek. Jen kousek odtud sedí v klimatizovaném moderním věžáku ti šťastnější a hlavně bohatší z Keňanů. Emancipované dámy v kostýmcích, páni v oblecích, s drahými mobily u ucha. To je Afrika, svět, kde v sousedství pohádkového bohatství číhá pekelná chudoba. Jednou jsem slyšela v Nigérii vtip, který si dodnes pamatuji i já, která mám na vtipy paměť více než mizernou. Schválně, poslouchejte: V pekle se sejde Brit, Američan a Nigerijec. Každý si chce zavolat domů a zjistit, jak se žije příbuzným. Snaží se proto uprosit Satana, aby jim to povolil. Satan souhlasí, Britovi a Američanovi ale vyměří za kratičký hovor milionové poplatky. Kdežto Nigerijec volá skoro zdarma první manželce, pak druhé, třetí, obvolá všechny bratry a švagry… Brit a Američan nevěří svým očím ani uším a ptají se Satana, jak je to možné. A Satan se jen ušklíbne: „To víte, hoši, místní hovor…“ On je to vlastně hodně krutý vtip. Ale v červnovém čísle pro vás máme i veselejší věci, stačí otevřít a začíst se!
