Novoroční
Tak to máme zase za sebou. Vánoční svíčky dohořely, světla novoročních ohňostrojů pohasla. Před drtivou většinou z nás je zase jen ten obyčejný, všední život. Postupně budeme opouštět všechna svá novoroční předsevzetí, aby z nich na konci roku zbylo zhruba stejné nic jako v roce předchozím… Vždycky mne tenhle věčný koloběh dění udiví a já v němém úžasu zírám, jak ten předešlý rok utekl.
V předvánočním čase jsem dostala zajímavý dopis. Vlastně nebyl ani tak zajímavý svým obsahem jako pisateli. Jsou jimi totiž velice milí a nadmíru zdvořilí čtenáři z Valdic. Ano, správně tušíte: z nechvalně proslulého nápravného zařízení. Člověk by neřekl, že i na takovémhle místě si najdou Lidé a Země své čtenáře. Tady se sní o dálkách, o svobodě a bůhví o čem všem ještě – radši nechci vědět. Vlastně se tam asi dá jenom snít.
A tak si říkám, jak je to doopravdy krásné, ponořit se zase do prožívání těch našich obyčejných životů, jaké je to neskonalé štěstí odkroutit si tady na zemi jeden rok všedního života. Normálně, prostě a jednoduše žít. Protože ne každý má tuhle možnost a ne každý to umí.
Přeji vám do nového roku mnohem lepší možnosti a mnohem zajímavěji strávený čas, než asi čeká osazenstvo Valdic. A samozřejmě spoustu cestování, ať už cestujete doopravdy, nebo jen v myšlenkách a představách!
