Neklidný červenec v Belfastu
Belfast má u nás ještě stále příchuť nebezpečí. Pověst pochybného města, kde číhají extremisté, není možné jen tak vykořenit. Napětí mezi protestanty a katolíky se však postupně zmenšuje a obyčejní lidé si libují v klidu, který přineslo uplynulé desetiletí. Rány v duších ale zůstávají, stejně jako stopy konfliktu ve městě. Nejokatějším symbolem nepokojů je paradoxně tzv. mírová čára, na které vyrostla až 6 metrů vysoká zeď oddělující protestantské čtvrtě od katolických. V pravidelných intervalech se v ní nacházejí brány, kterými je možné ještě i dnes procházet výhradně mezi šestou a osmnáctou hodinou. O nocích a přes víkendy bývají zavřené. Kdysi naprosto nutné opatření – oblíbenou strategií pouličního boje bylo totiž projet se pod rouškou tmy nepřátelskou čtvrtí a pokropit náhodné chodce pořádnou dávkou ze samopalu. To samozřejmě nikdy nezůstalo bez odplaty a vedlo i k dalšímu opatření – umístění ostřelovačů, kteří měli za každou cenu udržet pořádek.
Hrůzu ještě stále vzbuzují policejní stanice a jejich důkladné opevnění, jejichž úlohou bylo chránit strážce pořádku před vybuchujícími auty, ručními granáty, nebo dokonce pancéřovými pěstmi. Tyto budovy nezřídka ani nemají okna, jedinými otvory jsou malé střílny. Policie ale dodnes používá speciální obrněná vozidla, určená k zásahu proti pouličním rvačkám, které přece jen ještě úplně nevymizely. Dějí se hlavně v období kolem 12. července, kdy se koná slavný pochod oranžistů na počest vítězství protestantského krále Viliama Oranžského nad katolickým Jakubem II. v bitvě u Boyne roku 1688. Od té doby protestanti považují Severní Irsko za svoje území, a to je i podstatou celého konfliktu. Ti, kteří se chtějí připojit k Irské republice, jsou většinou katolíci. Naopak, protestanti chtějí samozřejmě patřit ke Spojenému království.
I když je dnes již v Belfastu mír, dozvuky konfliktu je ještě cítit, kupříkladu v tradičním červencovém odchodu většiny katolíků z města. Jejich obavy z pochodu oranžistů jsou stále velmi silné, i když v posledních letech tato oslava probíhá bez vážnějších nepokojů – rvačky vyvolávají už jenom opilci. Nejsilnějším zážitkem je však noc před tímto pochodem. Po celém městě totiž hoří obrovské ohně, a to nejen na velkých prostranstvích, ale často i v ulicích. Jsou to vlastně hory na sebe položených palet, na kterých většinou trůní irská vlajka nebo nápis IRA. Demonstrativně bývají zapalovány Molotovovy koktejly. Samozřejmě, není to úplně živelné, hasiči celou noc hlídkují ve městě. Začátek večera ani nebývá nebezpečný – mezi diváky jsou i rodiny s malými dětmi. Okolo půlnoci ale začínají vycházet i členové různých paramilitárních organizací (v Belfastu takových seskupení působí několik), někteří dokonce zamaskovaní. Ke slovu se dostávají i ostré dávky ze samopalu, teď naštěstí už jenom do vzduchu.
