Na severu Norska, v ráji rybářů

70-71.jpg
Autor článku: Irena Páleníčková, Čtvrtek, 17. červnaec 2014
Autor fotografií: Jiří Páleníček
Tiché blázny láká Norsko na své lososy, mohutné tresky a tučné makrely. Má na dvacet tisíc kilometrů pobřeží, a jeho fjordy jsou tak nejvhodnějším místem, kde můžete vyzkoušet, jste-li schopni rybu chytit, stejně jako zjistit, zda rybaření chytne vás.

V půl čtvrté ráno někdo buší na dveře: „Otevřete!“ Jsme v Norsku u fjordu za polárním kruhem, určitě to tedy nebude přepadení ani policie. A tak si protřeme oči a zvědavě otvíráme. Před dveřmi našeho obytného auta stojí mladý rybář a na zemi se válí víc než půlmetrový losos.

„Chytil jsem jich hodně, vezměte si ho, je úplně čerstvý.“ Sedá si na bobek, začíná ho kuchat. Zakymácí se, zavoní vodka. Tak proto on, obyvatel severních končin Skandinávie, provedl něco u Norů tak nevídaného a oslovil neznámé lidi, narušil jejich soukromí, vzbudil je.

A ryba? Ráno jí stačilo pět minut na pánvi, ani sůl nepotřebovala. Byla to vynikající snídaně, zvlášť připočteme-li k ní pohled na zelené vody fjordu a stříbřité hladké skály zdvihající se do výšky čtrnácti set metrů přímo z moře.

A rybářova vodka? Jaká byla, nevím, ale na sto procent byla pořádně drahá. Prodej alkoholu je v Norsku i Švédsku přísně řízen státem a tradice státního dozoru je tak silná, že ani přijetí Švédska do Evropské unie na ní nic nezměnilo. Oba státy svého monopolu náležitě využívají a například v Norsku u některých druhů tvrdého alkoholu tvoří daň státu až 90 procent konečné prodejní ceny. Zahraniční turisté se proto doma raději předzásobí a do Skandinávie jedou především za přírodou a popřípadě i za rybami.

Tresky jsou tradičním mořským úlovkem. Loví se treska obecná, tmavá a jednoskvrnná.

Lososí čich na vodu

Losos obecný je ryba vůbec ne obecná. Je víc než zvláštní. Na talíři upoutává svým růžovočerveným masem, jehož zbarvení u volně žijících ryb způsobuje pigment astaxanthin patřící do skupiny karotenů, který se získává z některých korýšů.

Je zvláštní i tím, že ačkoli podstatnou část svého života obvykle stráví v moři, je řazen k rybám sladkovodním. V řekách se jen rodí, vyrůstá, vrací se do nich vytřít a pak v nich někdy nachází i smrt. Záhadou zůstává, jak ryba po několika letech najde na vytření svou rodnou řeku, jinde se totiž nevytře. Ichtyologové soudí, že svou rodnou vodu losos pozná podle „vůně“, ovlivněné složením vody.

Odhaduje se, že každoročně připluje do norských řek okolo šesti set tisíc lososů. Nejsilnější, asi dvacetikiloví, samci připlouvají z oceánu do své řeky v květnu a červnu jako první, aby si na mělčinách horních toků zabrali nejlepší místa k vytření. V červenci a srpnu připlouvají na trdliště samice, v srpnu pak slabší samci. Samička klade až dva tisíce jiker na jeden kilogram své váhy. Pak se dospělí jedinci snaží co nejrychleji vrátit do svého mořského živlu.

Když malý losos ve dvou až pěti letech spluje do moře, přechází plně na mořskou potravu. Místo málo výživných larev a much začíná chytat ryby a díky tomu rychle přibývá na váze. Když ale po několika letech dospěje a vrací se do své rodné řeky na vytření, potravní zvyky nemění a ve sladké vodě nežere. Naštěstí pro rybáře a naneštěstí pro lososy ale rybám zůstává vrozený lovecký instinkt, a když se nad hladinou zaleskne návnada, skočí po ní.

Horní stupně lososích schodů u vodopádů Fiskemfosem na řece Namsen.

Schody pro ryby

V Norsku bývalo šest a půl stovek lososích řek, ale z několika desítek už lososi zmizeli. Dnes se za nejlepší považují Lardalselva, Gaula, Stordalselva, Surna, Stryneelva, Flamselvi, Suldalslagen, Lakselva, Altaelva a Namsen, řeka dlouhá 160 kilometrů, jejíž lososí úsek měří kilometrů šedesát. Angličtí rybáři, kteří do Norska začali jezdit v polovině 19. století, jí podle kapitálních úlovků říkali královna řek. Největšího lososa v historii chytil 13. června 1924 Svein J. Kjolstad: obvod ryby byl 82 cm, délka 138 cm a váha 31,5 kg. Její maketu můžete vidět třeba v turistických informacích v Grongu na řece Namsen.

V současnosti stav lososů na norských řekách ohrožují nejen kyselé deště, ale i parazit Gyrodactylus salaris, který napadá a usmrcuje hlavně mladé lososy. Proto jsou rybáři v několika oblastech Norska důrazně žádáni o dezinfikování veškerého rybářského náčiní i lodí dříve, než přejedou jinam. Zdaleka největším nebezpečím je pro lososy člověk. Nadměrný lov na některých řekách lososy téměř zlikvidoval – vždyť někde lidé při tahu lososů přehrazovali řeky sítěmi.

Právě angličtí rybáři se na některých řekách zasloužili o záchranu ryb. Někde dokonce přenášeli ryby v koších přes vodopády na lepší místa k vytření (losos obvykle nepřekoná více než třímetrovou překážku). Dnes jsou u některých vodopádů na lososích řekách vybudované speciální lososí schody-žebříky: systém mělkých stupňovitých bazénů, kterými ryby mohou snáze proskákat (u vodopádů Fiskemfossen na Namsenu nebo Nordmelandfossen a Berrenfossen na Steinsdalselvě).

Hlavní rybářská sezona je v době, kdy připlouvají tresky, tj. v první třetině roku (jeden z mnoha malých přístavů u oblíbené turistické silnice Rv 17).

Lososí muzeum

Člověk nemusí být rybář, aby se během dovolené v Norsku stal alespoň teoretickým „odborníkem“ na lososy. Stačí navštívit lososí muzeum Norsk Villakssenter na řece Lardalselv nad jejím ústí do Sognefjordu nebo Namsen Laksakvarium při hlavní silnici E6 ležící čtrnáct kilometrů severně od Grongu. Díky obří soše trolla u vchodu se nedá přehlédnout. Součástí areálu jsou i 291 m dlouhé a 34,5 m vysoké rybí vodopády Fiskemfossen, pod nimiž lososi svou pouť končili.

Přesněji: lososi by svou cestu končili a vodopády by hřměly, kdyby přirozenou skalní překážku lidé v letech 1940–1945 nezvýšili přehradou, která vodu na skály bývalých vodopádů pouští jen tehdy, je-li jí dost pro elektrárnu. Od 70. let minulého století mají lososi přes tyto „vodopády“ své schody, kterými mohou proskákat na horní úsek řeky. Schody tvoří tunel ve skále, na který navazuje systém 77 bazénků. Jsou to nejdelší schody svého druhu v Evropě, a tak není divu, že u nich v roce 1992 otevřelo své brány lososí muzeum. Při překonávání bazénků proplouvají lososi kolem velkého skleněného okna, kterým návštěvníci mohou tyto nádherné ryby pozorovat. Pokud jim při procházce přes přehradní hráz ke schodům vyhládne, mohou v místní restauraci ochutnat širokou nabídku lososích jídel.

„Kolik lososů tu za rok proskáče?“ ptala jsem se místních. Norové jsou důkladní a u schodů mají na lososy počitadlo. „Vloni jich bylo 923. Nejvíc, dva a půl tisíce, to bylo v roce 2006. Letos jen jeden,“ přiznal pravdu pokladník a informátor v jedné osobě (bylo 25. června). V hlavní budově muzea je ale kromě sbírky starých rybářských prutů a mušek i pár akvárií, ve kterých můžete lososy vidět stále bez ohledu na tah. S mořskými rybami je situace horší – chcete-li je vidět, je nejlepší si je chytit.

Přístav Styrkesnes

Na sever za treskami

Kdybych chtěla s rybařením v Norsku začít, nejlepší by byl Saltstraumen, nejsilnější vodní víry na světě. Najdete je asi 30 km severně od Bodo v kraji Nordland. Tato 3 km dlouhá a 150 m široká přírodní propusť přepouští každých šest hodin tam či zpět téměř 400 milionů kubíků vody rychlostí až 40 km za hodinu. Proudící vířící voda přináší hojné množství potravy, za kterou připlouvají ryby. Chytne každý, nejčastějším úlovkem z břehu jsou makrely.

Centrem lovu tresek je souostroví Lofoty, kam od poloviny února do konce dubna připlouvají z Barentsova moře miliony atlantických tresek na vytření. Na jejich lov vypluje snad vše, co se udrží na hladině. Tou dobou začíná ve zdejším přístavu Svolvar mistrovství světa v lovu tresek, jehož se v roce 2012 účastnilo na 660 rybářů. Vítěz chytil téměř 26kilovou rybu.

Část průmyslově chycených tresek se suší na větru na speciálních stojanech, z nichž některé jsou plné ještě i v červnu a červenci. Torsk, norský výraz pro tresku, je ne bezdůvodně odvozen ze slov sušená ryba – soltorket fisk. Většina sušených tresek putuje do zahraničí, hlavně do Chorvatska a Itálie.

Vpravo měli lososi schody pro překonání vodní překážky, ale stejně se pokoušeli proskákat vodopádem (Berrenfossen na řece Steinsdalselva).

Úlovky stojí za to!

I my jsme si našli svoje místo. Vedle nás zastavil svůj přívěs Čech od Litoměřic, který byl v Norsku na rybách už podvanácté, a vzápětí přijelo holandské obytné auto – po dvacáté druhé. Vedl Němec Gunter – byl zde již pětadvacetkrát! Jednoho dne i nám zabral docela slušný kousek a prut se slibně ohnul. Ve vodě se leskla 65centimetrová treska. Jak na ni?

Když jde o velkou rybu, zapojí se každý rybář. Čech popadl podběrák, Holanďan přispěchal s kbelíkem. Samotný rybář zůstal klidný, měl svůj vycvičený tým a svou metodu. „Ireno! Ryba!“ Vypnu notebook, natáhnu holínky a gumové rukavice, sešplhám po kamenech k hladině a za skřele vytáhnu rybu.

Nafiletovaná, obalená v mouce s kmínem a osmažená na oleji určitě stála za těch 2700 kilometrů, které jsme za ní z Česka museli ujet.


GRONG A MĚSTA SEVERU

  • Grong má 2500 obyvatel a jeho vznik, stejně jako osídlení celého údolí řeky Namsen, je spojen s hojným výskytem lososů. Ještě dnes je centrem lovu ryb v této oblasti. Leží na soutoku řek Sanddola a Namsen.
  • Podle Sanddoly vede do Švédska tzv. Cesta rybářů – Fiskeveien. Městem prochází severojižním směrem hlavní silniční tah Norskem, silnice E6.
  • Jako každé podobné centrum kraje na severu Skandinávie má Grong několik samoobsluh a benzinových stanic, turistické informace (kde získáte veškeré info o možnosti rybaření), další veřejné služby včetně knihovny (zdarma přístup na internet) a vinmonopolet, tj. státní obchod prodávající alkohol. Dřív se takový obchod zřizoval jeden na 50 000 obyvatel, takže se mohlo stát, že pro láhev vína musel labužník z domova i sto či více kilometrů.
  • Na parkovištích uvidíte malé skříňky na připojení elektřiny jako v kempech. V zimě k nim lidé při delším parkování připojují auta na zahřívání oleje motoru, protože při delším stání by v minus čtyřiceti žádné auto nechytlo. Na pobřeží je díky Golfskému proudu o něco tepleji.
  • www.grongfri.no, www.namsenlaksakvarium.no, www.trondelag.com

JAK NA RYBY V NORSKU

  • Pro lov lososů, mořských pstruhů a tažných sivenů na řekách a jezerech je třeba zakoupit státní rybářský lístek Fiskeravgiftskort, on-line přes internet nebo na místě na poštách a jinde.
  • Na všech vnitrozemských vodách se musí koupit také místní povolenka, která je časově a místně omezena.
  • Pravidla pro lov lososů jsou značně složitá a liší se podle místa, např. na Namsenu musí být každý chycený losos a pstruh nahlášen k registraci, pod Fiskemfossen se prodává jen šest povolenek na den, jinde je povolenka na jeden den jen na dva lososy (salmo salar) a jednoho pstruha mořského obecného (salmo trutta trutta).
  • Na lov v moři povolení není potřeba.
  • Nejčastěji lovené mořské ryby: treska obecná, tmavá a jednoskvrnná, platýs obecný (halibut) a další druhy platýsů, mořský ďas, okouník, makrela, pstruh mořský, siven alpský a žralok ostroun. V hojném počtu se v moři vyskytují i sledi (slaneček), sumci a tuňáci.
  • Od roku 2006 platí pro sportovní a rekreační rybáře vývozní kvóta – 15 kg zpracovaných ryb (např. zamražené filety) a jedna trofejní ryba.

TIP AUTORŮ

Irena a Jiří Páleníčkovi, cestovatelé

Norsko je dost drahá země, ale rybáři, i začínající, mohou díky své lovecké vášni snadno ušetřit. Pokud se jim zadaří úlovek, doporučujeme vařenou norskou tresku.

Potřebujete 1 kg filetů z tresky, lžičku másla, sůl, 1/2 lžičky pepře, 1 hřebíček a česnek, 3 nakrájená rajčata, 1 nakrájený pórek, 200 g strouhaného sýra a 150 ml šlehačky.

Troubu rozehřejte na 200 °C, filety rozložte do máslem vymazané zapékací misky, posolte, opepřete, posypte rozdrceným česnekem, pokryjte rajčaty, pórkem, posypte strouhaným sýrem a zalije šlehačkou. Pečte 30 minut, podávejte s bramborami.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články