Na sever, krajem loupežníků

Vyšlo 23. 4. 2012 · Vydání 2012 / 03
· Autor Kamila Šimková-Broulová
Země Česká republika Autor fotografií Vladimír Šimek
Nahrávám fotogalerii...

Klikněte na fotografii pro její zvětšení

Za dávných časů pánů Berků z Dubé byl prý kraj kolem hradu Tolštejna divoký a nezkrotný, útočiště loupežných rytířů i prostých lapků. Ač jejich životní pouť zpravidla končila v žaláři či na šibenici, navždy poznamenali historii tohoto kraje, nejsevernějšího místa země Koruny české. Dnes tu pomáhají s rozvojem turistiky.

Někdejší „Tolštejnské panství“ dalo název současnému mikroregionu, který sdružuje osm severočeských měst a obcí na pomezí chráněné krajinné oblasti Lužických hor a Národního parku Českého Švýcarska. A i když tahle lokalita slibuje díky své krásné přírodě s pozoruhodnými památkami ideální místo pro aktivní odpočinek, turisty je stále opomíjená. Rozvíjet a všemožně podporovat cestovní ruch je tak hlavním úkolem „Tolštejnského panství“ a pro jeho obyvatele, už řadu let sužované útlumem průmyslu, vyhlídkou na lepší časy.

Samotný hrad Tolštejn, jenž kdysi býval sídlem majitelů panství, leží při jižní hranici tohoto území, v těsném sousedství malebného městečka s poetickým názvem Jiřetín pod Jedlovou. Také do jeho historie zasáhla nejedna tlupa loupežníků, a tak tu kromě klasických turistických tras najdete i stezku loupežníka Karáska, který byl, alespoň jak se v Horní Lužici a Šluknovském výběžku vypráví, šlechetného srdce, neboť bohatým bral a chudým dával. Ve stopách loupežníka Kardínka se zase můžete vydat na čtrnácti kilometrový okruh okolím Jiřetína. Se vznikem samotného městečka však loupežnické řemeslo nemá nic společného. Jeho historie se začala psát v 16. století ruku v ruce s objevem stříbrných rud. Těžba v kraji už ale dávno utichla, stejně jako ruch tkalcovských stavů, které po staletí dávaly práci zdejším lidem.

Hrad Tolštejn leží v těsném sousedství malebného městečka s poetickým názvem Jiřetín pod Jedlovou.

Vzestup a pád hornického města

První písemná zmínka o Jiřetíně pod Jedlovou pochází z roku 1548. Tehdy majitel Tolštejnského panství Jiří ze Šlejnic (Georg von Schleinitz) začal s výstavbou hornického města a v zakládacím privilegiu zajistil jeho obyvatelům četné výhody včetně práva vařit pivo, péci chleba, porážet dobytek, obchodovat a provozovat řemesla. Nepříliš bohatá ložiska však nebyla výnosná a brzy se vyčerpala. Už roku 1587 tak Jiřetínským vyměřil císař Rudolf II. platy a služby, čímž se stali poddanými měšťany jako v jiných městech. Naděje vkládané do rudných ložisek očekávání nenaplnily, a tak hornickou činnost na konci 17. století vystřídala cechovní řemesla, především textilní výroba a plátenictví. Klapot tkalcovského stavu se až do třicátých let minulého století ozýval snad z každé zdejší chalupy.

Gottfried Liessner nechal v polovině 18. století postavit jedenáct rokokových zděných kapliček křížové cesty.

Krajina podstávkových domů

Jiřetín postavený na šachovnicovém půdorysu se jako jediné horní město v Čechách dochoval v celistvé podobě. A právě tahle skutečnost spolu s cennými památkami renesančního kostela Nejsvětější Trojice, honosné budovy fary a komplexu asi osmdesáti podstávkových domů z přelomu 16. a 17. století vedla k vyhlášení městské památkové zóny a zařadila tuto obec do tzv. euroregionu Nisa na česko-německo-polském pomezí. Tomuto území se svéráznou a ve světě zcela jedinečnou architekturou se také příznačně říká „krajina podstávkových domů“. Ty v sobě spojují tradici lužické a české roubené chalupy přizpůsobené oblasti, kde v zimě teploty dlouhodobě klesají pod bod mrazu, a tradici franckého a durynského hrázděného jednopatrového domu upraveného pro provozování řemesel. S trochou nadsázky tak lze říci, že jde o jakýsi „dům v domě“. Jeden představuje zděná část se samostatnou roubenou světnicí a druhý pak hrázděné či roubené patro se štítem vykládaným břidlicí, které stojí na oněch „podstávkách“(sloupech), díky nimž nezatěžuje svou váhou přízemní části domu.

Křížová hora

Vydáte-li se z Jiřetína po zelené značce, vaším prvním zastavením za jeho branami bude Křížová hora. Není známo, zda loupežníka Kardínka přivedla na cestu spásy, jisté ale je, že zástupy poutníků sem přicházejí už více než 250 let. Poutní místo je spojené s příběhem sedmi bratrů. To bylo tak: „…kdysi žilo v Jiřetíně sedm bratrů z rodu Donátů, kteří v nelehkých dobách protireformace museli přestoupit ke katolictví, nebo odejít ze země. Hned první noc, kdy opustili rodný kraj, měli stejný sen. Zjevil se jim Spasitel na kříži a dával jim rukou znamení, aby se z nuceného vyhnanství vrátili. To na všechny udělalo veliký dojem a rozhodli se, že nejmladší z nich, který byl nemocen, se vrátí zpět, převezme otcův majetek a na jejich pozemku postaví kříž. Když se po návratu sám o berlích dobelhal k dřevěnému kříži, který nechal na přání sourozenců postavit, a prosil u něj za uzdravení, byla jeho modlitba vyslyšena…“ Tak praví legenda, vznik vlastní křížové cesty a kaple je ale spojen se jménem jiřetínského faráře Gottfrieda Liessnera. Ten nechal v polovině 18. století postavit jedenáct rokokových zděných kapliček s reliéfními výjevy jednotlivých zastavení, kapli Povýšení svatého Kříže a Božího hrobu a Getsemanskou zahradu s pískovcovými sochami klečícího Krista, anděla s kalichem hořkosti a spících apoštolů Petra, Jakuba a Jana. Kalvárie byla vysvěcena v září roku 1764, časem k ní přibylo ještě vstupní schodiště, socha sedícího Ježíše s trnovou korunou a roku 1869 poblíž studny s léčivou vodou i mariánská plastika, dílo rumburského sochaře Jakoba Groha.

Poblíž hradu vedly mnohé loupežnické stezky...

Jedlová bez jedlí

Ačkoli dnes na vrcholu Jedlové (774 m n. m.) žádnou jedli nejspíše nenajdete, své jméno dostala právě podle těchto jehličnanů, jež svahy hory v hustých porostech pokrývaly ještě na sklonku 19. století. Přírodní zajímavostí ale zůstala. Nejvyšším vrcholem Děčínska a po Luži a Pěnkavčím vrchu i v celých Lužických horách totiž prochází důležitý geologický zlom známý jako Lužická porucha i hlavní evropské rozvodí. Voda z jižního svahu odtéká do Severního moře, zatímco ta ze severního směřuje do Baltu. Odedávna nabízela Jedlová jednu z nejhezčích vyhlídek široko daleko, a tak se Horský spolek pro nejsevernější Čechy rozhodl na ní postavit rozhlednu. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye začala v září roku 1890 a už o rok později byla 14. září slavnostně otevřena. Téměř třicet metrů vysoká čtyřstupňová válcová věž je nad ochozem ozdobeným cimbuřím zakončena věžičkou. Dříve v ní hořívala lucerna a její světlo jako maják zářilo do širokého okolí… Až do německé okupace byla rozhledna s přilehlou turistickou chatou oblíbeným cílem výletníků, po válce však začala chátrat, a když se v ní zřítilo schodiště, pro veřejnost se uzavřela na dlouhá desetiletí. Teprve na počátku devadesátých let byly snahy o její obnovu úspěšné a od roku 1993 se mohou návštěvníci znovu těšit jedinečným pohledem z jejího vrcholu. Za jasného počasí budete mít Lužické hory jako na dlani a dohlédnete třeba až do Drážďan, Českého Švýcarska, na Ještěd, Milešovku a možná až do Krkonoš…

Vítejte na Tolštejně

Zbytky středověkého hradu jsou dnes nejlépe zachovalou zříceninou v celých Lužických horách. Někdejší sídlo pánů z Vartenberka, Berků z Dubé a rytířů ze Šlejnic původně zvané Dohlenstein neboli Kavčí kámen korunuje vrchol strmého skalního ostrohu a je tak v kraji nepřehlédnutelnou dominantou. Hrad nechali v druhé polovině 13. století postavit Vartenberkové na velmi neklidném území, proto už první zmínka o něm z roku 1337 je válečná. Přestože hlavním důvodem k jeho stavbě bylo ochránit obchodní, tzv. Pražskou, cestu spojující vnitrozemí s Lužicí, sama jeho tehdejší posádka podnikala loupeživé výpravy na Žitavsko. Přítrž jejímu drancování učinilo až vojsko hornolužických měst, když hrad onoho roku dobylo. Vartenberkové přesto drželi Tolštejn až do počátku 15. století, kdy jej získal jeden z nejbohatších pánů v Čechách, Hynek Berka z Dubé. V průběhu dalších staletí vystřídal Tolštejn mnoho majitelů a v jeho hradbách či okolí se skrývala řada nepoctivců, jež okrádala pocestné. Snad nejvíce nejrůznějšími historkami proslul loupežník řečený Vilda, který prý jako jediný znal místo tajemného pokladu, truhlu plnou krejcarů a grošů ukrytou na hradě. Jestli o něm věděli i Švédové, už dnes asi nikdo nezjistí, ale byla to právě jejich vojska, která osud Tolštejna během třicetileté války zpečetila, když ho dobyla a vypálila. Vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven, moc nad ním po nešťastných událostech převzala okolní příroda, posléze hledači pokladů a nakonec i lidé z přilehlých obcí, když si z něj odnášeli kamení na stavbu svých domů. Ironií osudu Tolštejna je skutečnost, že dnes obyvatelé Jiřetína, pokud někde ve zbořeninách starých domů naleznou placaté kameny, z nichž byl hrad postaven, vozí je zpátky a opravují jimi poničené hradby…

Údolím Milířky

Stezka loupežníka Kardínka vás zavede až k potoku Milířka v hlubokém údolí mezi Rohálem, Čertovou plání a Kozím hřbetem. Jeho název připomíná dávné uhlíře, kteří v milířích pálili uhlí pro okolní úpravny rud a sklářské hutě. Dnes tudy vede hornická naučná stezka, na níž narazíte na stopy středověkých důlních děl včetně dvou štol. Založili je pravděpodobně v 16. století Šlejnicové při těžbě rud železa, olova a mědi. Podle pověsti však byla Milířka zlatonosná, a dříve se proto označovala jako Zlatý potok. I když byste tu dnes drahý kov nejspíše hledali marně, ty pravé poklady ukrývá zdejší příroda a bohatá historie. Útlum průmyslu sice vzal lidem práci, ale naštěstí už nenarušuje harmonický ráz krajiny, a tak je městečko Jiřetín spolu s celým mikroregionem Tolštejnského panství předurčen právě k rozvoji turistiky a rekreace.

Pro zobrazení mapy si prosím zapněte JavaScript.