Na mořském kajaku za Mokeny

52-53kajak.jpg
Autor článku: Jan Styblík, Úterý, 29. prosince 2015
Autor fotografií: Jan Styblík
Stačí pořídit si svoji loďku a můžete na vlastní pěst, zcela nerušeni, vnímat poklidnou krásu a pestrost tropického ráje. Thajské souostroví Ko Surin je zatím cestovním ruchem dotčeno málo a zažít tu můžete i pomalu vymírající tradice mořských nomádů.

Je časné ráno. Slunce se ještě nevyhouplo nad vzdálený obzor a kolem korálových útesů se prohánějí barevné korálové rybky. Kolem mě pomaličku proplouvá mořská želva.

Za skalnatým mysem se vlny i vítr utiší a přede mnou se otevírá široká zátoka. Mořská hladina je dokonale klidná, pádluju pomalu a užívám si výhled na strmé svahy nad zátokou, porostlé hustým tropickým lesem, který v pozdním odpoledním světle dostal fantastickou barvu plnou nesčetných odstínů zeleně.

Nejednou mě zezadu něco prudce postrčí. Vlna, vysoká necelých třicet centimetrů, se valí napříč zátokou. Další dvě za ní. Po těchto třech vlnkách, které mě překvapily nečekanou silou, přemýšlím o síle tsunami, která se těmito ostrovy před jedenácti lety prohnala.

Tato generace dětí je možná poslední, která ještě zažije dodržování svátků a tradic svého lidu.

Ostrovy tropické krásy

Souostroví Ko Surin, jedno z mnoha ostrovů a ostrůvků rozesetých v mořích kolem pobřeží Thajska, leží zhruba 60 km západně od pobřeží v Andamanském moři. Dva větší a tři malé ostrůvky a několik skalisek vyčnívajících z mořské hladiny tvoří mořský národní park Mu Ko Surin, vyhlášený v roce 1981 na ochranu přírodního prostředí na pevnině ostrovů i pod hladinou moře kolem nich.

Je to místo tropické krásy. Ostrovy porůstají husté lesy, kolem se rozprostírá průzračně čisté moře s korálovými útesy. Nad ostrovy krouží mořští orli, na plážích přenášejí krabi poustevníčci své domečky z mušlí a procházejí se varani skvrnití. Pod vodou se prohánějí hejna korálových ryb, osamocení perutýni, pyskouni, čtverzubci, jehly mořské, ale také mláďata žraloků černocípých.

Nejčastěji je uvidíte v mělčinách hlubokých zátok a v mangrove – když si chvíli sednete na kořeny, budou kolem vás proplouvat stále blíž a zvědavě se přibližovat tak, až se vám po chvíli otřou svou heboučkou kůží o nohy.

Na mořském kajaku za Mokeny

Nový život korálových útesů

Korálové porosty byly na několika místech bohužel značně poničeny při tsunami v roce 2004. K nepoznání změnila geografii mnoha zátok a především průlivu mezi hlavními ostrovy Ko Surin Nuea a Ko Surin Tai, ale hlavně potom vybělováním korálů v letech 1998 a 2010 při klimatickém jevu známém jako dipól Indického oceánu. Tehdy se dočasně změnily směry mořských proudů a následkem toho se zvýšila teplota mořské vody natolik, že přibližně 90 procent korálů na ostrovech Ko Surin a nedalekém souostroví Ko Similan zcela odumřelo.

Od té doby se koráli velmi pomalu obnovují. Po několika letech získaly některé oblasti zpět svou původní pestrou barvu a jsou opět plné ryb. Oživení dalších částí však bude trvat ještě dlouhá léta.

Mokeni se dokážou mistrně pohybovat pod vodou s harpunou v ruce.

Lidé moře

Přestože tsunami pobřeží ostrovů Ko Surin opravdu zpustošila, nepřišel o život nikdo. Místní obyvatelé, Mokeni, si všimli znamení, které jim moře dávalo, a včas varovali všechny včetně turistů.

Mokeni žijí podobně jako mnoho jiných skupin mořských nomádů v oblasti od severovýchodního Kalimantanu po jižní Myanmu (Barmu) na malých ostrůvcích. Většinu času ale tráví na svých obytných lodích na moři, které jim dává k jejich životu téměř vše potřebné. V případě Mokenů a dalších skupin mořských nomádů v Thajsku je už však naneštěstí nezbytné mluvit v minulém čase – většinu svého času po staletí na svých obytných lodích trávili na moři a moře jim dávalo téměř vše potřebné.

Dnes už ne. Právě po ničivé tsunami nastala v jejich životě zřejmě největší změna, neboť jejich tradiční osady v mnoha zátokách ostrovů byly zrušeny, všichni Mokenové byli přestěhováni do jedné vsi a byli a jsou pobízeni k usedlému způsobu života. Tato změna do jejich životů pochopitelně nepřinesla nic pozitivního a neustále se objevují další problémy.

Přestože už tedy vůbec nežijí svým kočovným způsobem života a mnoho jich odchází za prací na pevninu, dodržují ještě některé své dávné zvyky a tradice. Stále velmi dobře vědí, kde mohou v určitou roční a denní dobu a při určité fázi Měsíce lovit určité druhy ryb, stále umějí s harpunou chodit po mořském dně a znají užitkové i léčivé rostliny rostoucí v lesích ostrovů.

Stále také slaví své tradiční svátky. Například den před dubnovým úplňkem přichází svátek Loy Rua, jeden z nejvýznamnějších. Je to symbolické ukončení starého roku, kdy vesničané odvezou nepřízeň osudu na modelu své tradiční lodě kabang na moře do míst, kde se zdržují mořští duchové. Prostřednictvím šamana je poprosí, aby je po celý příští rok chránili a zajistili jim štěstí, hojnost a bezpečí na moři i na souši.

Mokenské vesnice často turistům připadají jako trochu  špinavý zapadákov, odkud je lepší rychle odjet. Ztratí tak ale možnost poznat lépe život posledních mořských nomádů.

Mořští orli a varani

Pomalu na kajaku doplouvám hlouběji do zátoky. Pláž má v odpoledním světle sytě zlatavou barvu, a jak se přiblížím ještě blíž, vidím na písku dva mořské orly, kousek od nich dva velké varany skvrnité a poblíž skupinku makaků indočínských. Tady na ostrově bez lidí jsou stále ještě plaší, na rozdíl od míst, kde z nich lidská civilizace udělala žebráky a zloděje.

Vytahuji kajak na břeh a hledám si místo k noclehu. Nebe nad západním obzorem dostalo sytě oranžovou barvu, která v hustých mracích daleko nad Andamanským mořem přechází do obtížně popsatelných odstínů. Všude kolem je naprosté ticho, hladina zátoky je dokonale klidná a voda téměř nepatrných vln v pravidelných intervalech zbarvuje zlatý písek do medového odstínu.

Když docházím do míst, kde jsem z vody viděl tu nezvyklou skupinku divokých zvířat pohromadě, atmosféra nedotčeného tropického ráje okamžitě a nenávratně mizí. Pláž je od čáry přílivu až po porost stromů posetá odpadky z výletních lodí. Písek tu je plný plastů, slupek z ananasů, vaječných skořápek a dalších zbytků, na kterých tady, daleko od turistů, kvůli nimž jsou tyto nedotčené ostrovy devastovány, hodoval mořský orel vedle opice. Odvrácená tvář tropické nádhery, kterou si chce každý den užít také několik desítek turistů, kteří sem na rychlých lodích připlouvají na denní výlety, aby na ostrovech strávili hodinu jídlem a druhou hodinu pak focením sebe sama pár metrů od břehu.

Opět nasedám na kajak a přeplouvám najít si místo na spaní do vzdálenější části zátoky. Noc tady v tropech přichází rychle, do úplňku zbývá jenom několik málo dní a měsíční světlo ozařuje celou zátoku. Propůjčuje jí tajuplnou atmosféru. Dál na západ ode mě, na volném moři za zátokou, se běžně vyskytují žraloci obrovští, manty a několik druhů mořských želv, které se pravidelně vydávají až na ostrovy, aby na některých plážích nakladly vajíčka.

Soumrak padá tady v tropech na krajinu velmi rychle a vše se noří do tmy.

Turistou na Ko Surin

Úsvit přichází v tropech stejně rychle jako soumrak, během krátké doby se nad svahy východně od pláže vynoří slunce a jeho ostré paprsky dopadají dolů do zátoky.

Balím a nakládám kajak, je čas vyrazit, čeká mě rybolov s Mokeny. Souostroví Ko Surin je stále nádherné místo, díky své odlehlosti není navštěvováno tolik jako jiné thajské ostrovy i přesto, že počet denních výletníků rok od roku narůstá. Hostům parku je navíc nabízeno ubytování převážně ve stanech, rozestavěných ve dvou jednoduchých kempech. A právě luxus jednoduchosti a přírodního prostředí je hlavním lákadlem ostrovů, kde můžete bydlet pár metrů od moře a ráno při plavání v dokonale klidné vodě nad korálovými útesy pozorovat rozmanitost pestrobarevných ryb pár centimetrů pod vámi. Do dalších zátok a na šnorchlování ke korálovým útesům kolem ostrova je možné domluvit malé dřevěné lodě se závěsnými motory. Ale ještě další možnosti skýtá loď vlastní. S mořským kajakem se dostanu i do odlehlých zátok.

S Mokeny na rybách

Dopoledne odjíždím do vsi, jsem s Mokeny domluvený, že pojedeme na ryby. Kluci mi na břehu ještě pomáhají připravit loď, i bez vysvětlování je jim hned jasné co a jak, jako by měli všechny znalosti o moři a lodích v genech. Vyjíždíme na moře, a zatímco dřív jsem s kánoí jejich lodím dlabaným z jednoho kusu kmene ani zdaleka nestačil, teď jim s kajakem po chvíli ujíždím. Je neuvěřitelné sledovat, s jakou přirozeností se dokážou s harpunou pohybovat pod vodou, chodit po dně, skočit ze břehu či lodi a z výskoku přesně trefit cíl. Později v další zátoce sleduju menší kluky, kteří tady za odlivu na dokonale bělostném písku loví rybky pomocí sítě.

Ze všech skupin mořských nomádů v Thajsku jsou děti těchto zhruba tří set Mokenů poslední generací, která ještě dovede a na svých ostrovech může využívat staletí staré vědomosti o životě na moři. Na ostatních ostrovech jsou jejich tradice rozemleté šrouby rybářských a turistických lodí a zalité betonem turistických resortů, barů a bazénů. Přestože ostrovy Ko Surin snad betonu plné nebudou a místní mohou v tomto tropickém ráji i dnes žít alespoň částečně svým tradičním způsobem života, nečeká je v budoucnosti výrazně jiný osud a jejich nesmírně hluboké znalosti o životě na moři budou navždy ztraceny.


RADY NA CESTU

  • Do mořského národního parku Mu Ko Surin zajišťují dopravu pouze lodě soukromých cestovních agentur (jednodenní výlety). Tyto agentury nabízejí také vícedenní pobyt s ubytováním ve stanech či chatkách.
  • Je možné si domluvit také samostatnou dopravu, najmout si stan od správy NP či si přivézt stan vlastní.
  • Správa národního parku zajišťuje výlety na šnorchlování, nabízené vybavení je však omezené. V parku je možné si pronajmout plastové kajaky typu sit-on-top na kratší projížďky, další vybavení je nezbytné přivézt s sebou.
  • V celém parku je nocleh povolen pouze ve dvou kempech, povolení k noclehu mimo kempy je nezbytné vyřídit dlouho předem u správy národních parků. Obvykle však nebývá vydáváno.
  • Na lodi je nezbytné mít na paměti, že kolem je otevřené moře a západní strana ostrovů je téměř denně vystavena silným větrům a vlnám Indického oceánu.
  • Park je v období dešťů od poloviny května do poloviny listopadu uzavřen.

POSLEDNÍ MOŘŠTÍ NOMÁDI

  • Původní obyvatelé souostroví Ko Surin se nazývají Mokeni a jsou jednou ze čtyř skupin mořských nomádů žijících podél západního pobřeží Thajska.
  • O jejich původu existuje několik různých teorií.
  • Asi se na pobřeží Andamanského moře dostali v opačném směru, než probíhaly hlavní migrační proudy v jihovýchodní Asii, tedy ne ze severu z pevniny směrem na ostrovy na jihovýchodě, ale po moři severozápadním směrem podél pobřeží.
  • Přestože Mokeni žijí relativně nedaleko dalších mořských nomádů v Thajsku, Urak Lawoi, nejsou s nimi historicky ani jazykově příbuzní a liší se i jejich kultura.
  • Mokeni si svůj životní styl mořských nomádů udrželi ze všech ostatních nejdéle.
  • Většina turistů jejich vesnici navštíví na několik minut při organizovaném výletě a při pohledu na zanedbanou osadu se těší, až zase rychle odjedou. Život Mokenů, vystavený tlaku mnoha změn, je v jeho pestrosti možné poznat až po mnohem delší době.

OČIMA AUTORA

Jan Styblík, průvodce a fotograf

Vlastní loď jsem měl už při své první návštěvě ostrovů. Před lety to byla kánoe, která na moře rozhodně vhodná nebyla a mokenští kluci měli radost, když mě na svých loďkách dlabaných z jednoho kusu kmene hravě předjížděli. Už tenkrát jsem věděl, že to nebude moje poslední návštěva. Ale nejsou to pláže s bělostným pískem daleko od lidí a průzračná tyrkysová voda, co mě sem přitahuje. Je to hlavně kultura Mokenů, posledních skutečných mořských nomádů Thajska, s jejich animistickými obřady a svátky, jako jsou Lobong a Loy Rua, které mají svou neodolatelnou přitažlivost i přesto, že sami Mokeni při nich přiznávají, že jejich kultura nenávratně zanikne již velmi brzo.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články