Lidé a Země

Na tohoto pastevce jsem narazil na tibetských pláních poblíž místa zvaného Šangri-La, kde, jak praví legenda, čas je relativní pojem a stáří neznámé slovo.

Tibetský pastevec se mě ujal s péčí vpravdě buddhistickou; ráno mě vzal na nedělní bohoslužbu do překrásného kláštera a po stravě duševní mi poskytl i potravu světskou a pozval mě ke svátečnímu obědu – na jačí polévku v kameninové misce na stole z neopracovaného dřeva. Jeho jméno bylo příliš kostrbaté, abych byl schopen jej zaznamenat. A jeho věk? Naposledy prý slavil sedmdesátiny a to už je dávno. Ale věřte stáří někomu v Šangri-La!