Minivlak zachraňuje džungli

Vyšlo 4. 1. 2008 · Vydání 2008 / 01
Rubrika Cestopisy · Autor Petr Fero
Země Nový Zéland ·
Nahrávám fotogalerii...

Klikněte na fotografii pro její zvětšení

Připomíná to dětský vláček. Jak na pohled, tak šnečí rychlostí, ale též rozchodem kolejí pouhých 381 milimetrů. Pro lepší představu: prostor mezi kolejnicemi lesní železnice Driving Creek na novozélandském poloostrově Coromandel je jen o pár centimetrů větší než rozevřený magazín Lidé a Země, který právě držíte v ruce. Nemají tu dokonce ani semafory a okružní jízda zabere sotva hodinu. Zato džungle je všude na dosah.

Když si v 70. letech minulého století Novozélanďan Barry Brickel koupil 22 hektarů země na poloostrově Coromandel, přemýšlel, jak dostat z lesa dříví a hlínu pro budovanou hrnčířskou dílnu a zároveň co nejméně zasahovat do přírody.

Jako fanoušek železnic na to přišel celkem rychle. Postavil si vlastní dráhu. „Mělo a má to spoustu výhod,“ připomíná Barry. „U nás na Zélandu dost prší. Můj les roste na velkém kopci a železnice mi umožňuje přístup i v bahnitém počasí.“ Stavba začala roku 1975, ale než mohl Barry svézt první platící pasažéry, trvalo to celých patnáct let. A dostavět celé dílo zabralo dohromady čtvrt století! Trať je přitom velmi krátká, měří sotva tři kilometry. Snaha zdolat značné převýšení v náročném terénu si však vynutila zbudování několika úvratí, spirál, tunelů i mostů.

Dnes je z toho turistický šlágr, který ročně sveze desítky tisíc návštěvníků. Osobní doprava dávno převládla nad původním účelem trati, třebaže dříví i hlína se tu vozí stále. Přitom stromy se tady dnes už přepravují oběma směry jak z kopce dolů na topení, tak z depa nahoru. Tímto směrem putují mladé stromky kauri (damaroně), kterými Barry a jeho parta nahrazují borovice, vysázené v 19. století narychlo místními zlatokopy. Ty zde však nejsou zrovna typickou dřevinou. „Dětský vláček“ Driving Creek tak pomáhá zachraňovat džungli.

Eiffelovka mezi eukalypty

„Dětských“ rozměrů vlaku se ale nemusíte bát. Otevřené vagony jsou natolik široké, že se v nich pohodlně usadí dva dospělí vedle sebe, a kapacitou překvapivě připomínají turistický autobus: do vláčku se vejde takřka čtyřicet lidí. Trať vede převážně novozélandskou divočinou mezi obrovskými kapradinami a stromy kauri. Vegetaci si zde užijete velmi zblízka. Jen výjimečně probleskne v husté džungli na kopci vyhlídka na modrou hladinu oceánu kdesi v dálce. Dole v depu funguje nyní sklářská pec, kterou tam před časem založil jeden český mladík. Domácí kutilství hodně připomíná i samotná trať. Tak například zajištění zeminy proti sesuvům v místech, kde je dráha zanořena do terénu, mnohde obstarávají prázdné láhve od piva, zaražené do hlíny dnem vzhůru. To působí celkem legračně. Pak jsou tu tři tunely s portály obloženými cihlami vlastní výroby. Ale taky inženýrský unikát: dvoupatrový most v zatáčce, jenž za pomoci spirálovité smyčky nahrazuje úvrať, kterých na trase postavili celkem pět.

Když projedete postupně hájem kapradin, damaroní, eukalyptů, borovic a nakonec i bývalým zlatokopeckým táborem, čeká vás vrchol: Eyefull Tower. Zkuste si to schválně vyslovit nahlas. Výškou se tato minirozhledna slavné pařížské věži ani nepřibližuje, vyhlídkou by však mohla soupeřit. Z jedné strany hustá novozélandská džungle, z druhé blankytný oceán, v malebném zálivu zvaném Hauraki posetý desítkami ostrůvků… Abyste si užili tu nádheru, musíte se prostě na miniželeznici jet podívat. Z Aucklandu se vydejte směrem na Coromandel – poradí vám každý, neboť tenhle poloostrov je hlavní rekreační oázou velkoměsta. Centrem Coromandelu je stejnojmenné město a tři kilometry od něj už stojí železnice Driving Creek, vláček jako z dětských snů.

JAK NA VLAK? LETADLEM!

Pro cestu z Česka za železnicemi Nového Zélandu a Austrálie je nejvýhodnější využít speciální nabídky Korean Air. Létají čtyřikrát týdně z Prahy do Soulu a z korejské metropole pokračují denně do Sydney, Brisbane, Aucklandu a sezonně i do Christchurch. Bez příplatku lze přitom kombinovat přílet do jedné destinace a odlet z jiné. S jedinou zastávkou v Soulu tak můžete doletět až k protinožcům a zpět od zhruba 31 000 Kč včetně tax. Navíc pokud vám nenavazují lety, lze požádat o tranzitní hotel v Soulu na účet aerolinek. Korean Air (www.koreanair.com) má v Česku pobočku v Praze (tel. 296 666 827). Jednosměrný přelet z Austrálie na Nový Zéland pořídíte zhruba od 4000 Kč, místní přelety v rámci jedné země od 1500 Kč. Na Nový Zéland nepotřebujete víza. Do Austrálie sice ano, ale přes internet (www.immi.gov.au, typ e676) je dostanete zdarma do druhého dne. U značkových půjčoven aut pořídíte vůz asi za 1000 Kč na den, u místních i za polovinu. Jízdné na vlaky se velmi liší. U půldenních výletů se dá natrefit na speciální nabídky s jízdenkou do tisíce korun, ale pro přejezd Austrálie počítejte s desítkami tisíc korun. Velmi zjednodušeně: sedačka stojí 10 tisíc, lůžko bez stravy 20 tisíc a all inclusive 30 tisíc korun.

Pro zobrazení mapy si prosím zapněte JavaScript.