Madagaskar na rozcestí

46-47madagaskar.jpg
Autor článku: Olga Šilhová, Čtvrtek, 3. března 2016
Autor fotografií: Václav Šilha
Madagaskar je synonymem pro jedinečné přírodní bohatství. Tohle tvrzení ale nemusí platit dlouho. Čtvrtý největší ostrov světa stojí na rozcestí, ze kterého už brzy nemusí být návratu…

Madagaskar se od prakontinentu Gondwana odtrhl zhruba před 230 miliony let. Od Afriky jej dělí 400 km Mosambického průlivu, a tak si tu evoluce kráčela vlastní cestou. Až 67 procent druhů ptáků, 84 procent savců, 93 procent plazů, a dokonce 99 procent druhů obojživelníků jsou endemity, takže je neuvidíte nikde jinde než právě tady. Zatím.

Les nemá šanci

V ochraně přírody platí, že čím bohatší země, tím více má prostředků na péči o své přírodní bohatství. Madagaskar ale patří k těm nejchudším. Sedmdesát procent obyvatel tu přežívá za dolar denně. Příčin je mnoho. Některé mají kořeny hluboko v historii, většina je ale vydatně živena současnou zamotanou politickou situací a všudypřítomnou korupcí. Zisky z těžby nerostných surovin, jakými jsou chrom, zlato, grafit, drahokamy, polodrahokamy nebo sůl, jdou do kapes zahraničních těžařů a vládnoucí garnitury. Do rozvoje ostrova se neinvestuje skoro nic. Chybí dopravní infrastruktura, pracovní příležitosti jsou takřka nulové a většina obyvatel je nucena živit se, jak se dá. S tím souvisí tradiční malgašské zemědělství, které je založeno na mýcení a vypalování ploch pro drobná políčka nebo pastviny. Další pohromou je těžba dřeva a nejde jen o vzácný palisandr madagaskarský, který se používá pro výrobu drahého nábytku. Populace Madagaskaru se rozrůstá a potřebuje bydlet a jíst. Cihly pro stavbu domů se musejí nejprve vypálit, skromná strava se musí uvařit a v chladnějších oblastech se musí zatopit. K tomu všemu se používá dřevěné uhlí, jehož překotná výroba si každý den vyžádá další kusy lesa, který nemá při této rychlosti šanci na svou obnovu. Na Madagaskaru tak zbývají už jen poslední ostrůvky chráněné přírody, která ze všech sil bojuje o přežití.

Lemuři žijí jen na Madagaskaru. nekontrolovatelné odlesňování je pro ně ale velkou hrozbou.
Baobabí alej u Maroantsetry patří k nejnavštěvovanějším místům ostrova. Mnoho návštěvníků zde ale nepotkáte. Masový turismus se Madagaskaru zatím vyhýbá.
Na Madagaskaru žije na 20 druhů lemurů. Lemur bělohlavý je jedním z nich.
Chameleon a baobaby - dva typičtí zástupci madagaskarské fauny a flory.
Lemur rudočelý umí být velký akrobat.
Práce na rýžových polích je velká dřina. Úroda se sklízí dvakrát do roka.

Drastická změna

Cestou z hlavního města Antananarivo do národního parku AndasibeMantadia míjíme velké plochy zčernalé země. Některá požářiště jsou ještě čerstvá a doutnají. Naposledy jsme stejnou cestou projížděli zhruba před rokem a z toho, jak rychle za tak krátký čas pokročila devastace krajiny, jde na nás hrůza. „Je to vůbec legální?“ ptám se naší průvodkyně Riji. „Samozřejmě že ne,“ odpovídá. „Oficiálně se vypalovat půda nesmí, ale nikdo to nehlídá. V noci zkrátka začne hořet a zkuste pak dohledat viníky.“ Tišeji pak dodává: „Ono ale mnoha lidem nic jiného nezbývá, i když vědí, že to, co dělají, je špatné. Z něčeho žít musejí.“ Spolknu své evropské moudro zhýčkané sociálními jistotami. Nemám na ně právo. Mé dítě hlad nemá…

Devastace pralesů na Madagaskaru pokračuje mílovými kroky. Těží se hlavně vzácné dřevo. Největšími odběrateli jsou asijské země.
Madagaskarská verze krému na opalování
Dřevěné uhlí je na mnoha místech ostrova jediným zdrojem energie. Když se pokácí poslední strom, zbývají ještě pařezy...
Na Madagaskaru nežijí žádné šelmy s výjimkou vzácné fosy madagaskarské. Lemuři se tu proto mohli nerušeně vyvíjet po tisíce let. V současnosti je ohrožuje jiný nepřítel - člověk.
Tvrdá práce vesničanů se odráží na jejich tvářích.
Typická malgašská vesnice
Rybářské rodiny často používají staré lodě jako speciální ohrádky pro děti.
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články