Krušný ráj

118-000.jpg
Petr Mikšíček, Pátek, 4. prosince 2009
Krušnohoří zažilo během posledních tří set let nevídané zvraty. Z nejbohatšího a nejstrategičtějšího území Českého království se v rychlém sledu stalo nejchudším regionem Rakouska-Uherska, poté opět průmyslovou velmocí a po druhé světové válce se oblast vylidnila. Mnoho obcí zaniklo nebo bylo odtěženo.

Od 16. století se lidé předháněli v tom, kdo dříve vykutá z podzemí Krušných hor více pokladů. A že jich tyto hory nabízely hodně – cín, stříbro, železnou rudu, fluor, měď, uran, hnědé uhlí. Obce a města zde vznikala v překotném tempu. Tehdejší „developeři“ stavěli nové satelity i na velmi odlehlých a klimaticky drsných místech. I proto se osídlení dostalo až na hřeben hor k nadmořské výšce 1050 metrů. Díky tomu vznikla po celých Krušných horách renesanční sídla se stejným půdorysem a urbanistickým konceptem a až do roku 1945 byly Krušné hory nejosídlenější hory Evropy.

Hlavní vlna prosperity Krušných hor trvala zhruba do roku 1648, kdy po konci třicetileté války přišel do hor hladomor. Za panování Marie Terezie v polovině 18. století se Krušné hory staly nejchudším regionem monarchie. Zemědělství se zde nedařilo a doly byly vytěžené. Z této zoufalé situace zachránilo tamní obyvatele pěstování brambor, paličkování a rukavičkářství.

Předválečné změny

Hospodářská krize v 30. letech minulého století přinesla do Krušných hor další úpadek. Většina zdejších výrobků totiž byla vyvážena na západ a do Německa. Mnoho lidí také v Německu pracovalo. Právě na severozápadě Čech tak vznikla záhy po „černém pátku“ na newyorské burze v roce 1929 největší nezaměstnanost v Československu. To později přiživilo nacionalistické vášně a snahy po připojení Sudet k tehdy prosperujícímu Německu. V té době byl podíl českého obyvatelstva v Krušnohoří mizivý (necelých pět procent). V průmyslovém Podkrušnohoří již bylo Čechů více, většina z nich však musela v říjnu 1938 utéct z pohraničí před nacistickou diktaturou.

Vylidnění a devastace krajiny

Po květnu 1945 postihl Krušnohoří drasticky odsun Němců. Německé menšiny zůstaly pouze na úplném západě hor. V ostatních částech Krušnohoří se obyvatelstvo téměř zcela vyměnilo. Na jejich místa přišli noví lidé, většinou mládež z vnitřních Čech. Na severovýchodě hor kontinuitu zajišťovali Češi, kteří pracovali ve zdejších továrnách a do Krušných hor dojížděli za turistikou. Dodnes je tento dělnický turistický ruch stále živý a představuje tradiční tvář Krušnohoří v duchu jeho zakladatele Karla Líma.

Znovuosídlení bohužel nedosáhlo na desítky obcí a stovky osad. Tyto lokality nenašly své nové obyvatele a tím bylo rozhodnuto o likvidaci krajiny a charakteru Krušných hor. Z nejobydlenějších hor se bolestně stávaly klasické pohraniční hory se zakázanými zónami, zbouranými obcemi a zdevastovanými památkami.

Ekologická zkáza

Poslední epizodou v příběhu Krušných hor je ekologická katastrofa ze 70. a 80. let minulého století. Kvůli nahromadění imisních plynů v Podkrušnohoří, hlavně oxidu siřičitého ze spalování zdejšího hnědého uhlí, a následného převalení této kontaminované mlhy přes hřebeny Krušných hor, došlo k plošnému uhynutí lesa na dvou třetinách plochy hor. Představte si, co sirný aerosol musel udělat se stromy a ptáky, když například na vrcholu Fichtelbergu po přechodu této sirné mlhy nešlo vyčistit okna, protože byla naleptána! Dodnes se řeší, jak krušnohorské lesy dlouhodobě zachránit.

Záchrana lesa

Ačkoli je půda na hřebeni kvůli síře stále překyselená, jsou dnes Krušné hory z nejhoršího venku – les je na větší části Krušných hor zcela unikátní. Představuje smíšený porost složený ze smrků, kanadských smrků, bříz, modřínů, jeřábů a buků. Tento mladý les nabízí v každém ročním období jinou paletu barev. Západní Krušnohoří, které bylo devastací smrkových porostů uchráněno, nabízí oproti tomu zážitek ze vzrostlého lesa s perfektní prostupností a sítí cest a turistických značek. Zdejší les je dnes o mnoho krásnější a zdravější než například na Šumavě sužované kůrovcem.

Přírodní unikát

Během posledních dvaceti let se Krušnohoří navrátilo do první ligy českých turistických destinací a ekosystémů. Zatímco v polovině 80. let, kdy se vyhlašovaly dnešní chráněné krajinné oblasti, se Krušné hory zmítaly v sirné agonii, a nebylo proto pomyšlení na jejich ochranu, dnes se vše změnilo. Na základě přírodního auditu Natura 2000 se prokázalo, že celé území Krušných hor od Lubů až po Děčín je přírodně natolik hodnotné, že by si zasloužilo stát se součástí sítě CHKO v České republice.

Je dokonce hodnotnější než leckterá současná CHKO vyhlášená v 90. letech. Důvodem je právě pestrost porostů, unikátní biotopy starých hornických děl a stanoviště chráněných ptáků. To vše dnes hovoří pro vyhlášení. Je zřejmé, že by tím Krušné hory získaly zpět své dobré jméno, a to i přesto, že je pro mnoho lidí pojem CHKO Krušné hory stále jakýmsi protimluvem.

Obchod s větrem

Pro vyhlášení je však nutné zdolat mnoho překážek. V prvé řadě je to fakt, že na území plánovaného CHKO se nachází obrovské množství obcí a měst, které toužebně čekají na rozvoj a investice. CHKO by takové plány mohlo přibrzdit, a to se starostům samozřejmě nelíbí. Dalším problémem je intenzivní výstavba větrných elektráren v Krušný horách. Na stavbu těchto obřích elektráren si brousí zuby každý překupník použitých větrníků. Krušné hory jsou pro ně větrným eldorádem. Proto hrozí, že se z Krušných hor stane pouhý podstavec pro větrné elektrárny, což absolutně protiřečí rozvoji založenému na turistickém ruchu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články