Kriketová posedlost
Za hřiště v Indii může sloužit cokoli
Sportem číslo jedna v Indii je jednoznačně kriket. Jména nejlepších indických hráčů zná každé malé dítě, a kapitán národního týmu Sourav Ganguly je něco jako živoucí bůh. Když se hraje důležitý mezistátní zápas, život v celé zemi se téměř zastaví a všichni jsou jako přikovaní k televizním obrazovkám. Pokud je navíc soupeřem „nenáviděný“ Pákistán, šílenství se ještě zdvojnásobí. Miliony Indů se vyjma pasivního sledování zápasů věnují rovněž aktivnímu hraní. Nejmenší děti si často vystačí s kusem rovného klacku, kterým odpalují kouli smotaného hadru, o něco starší caparti se zase vyřádí s pískem naplněným tenisákem a umně ohoblovaným prknem. Pořádnou výbavu mají zpravidla jen ti nejstarší. Za hrací plochu pak může sloužit opravdu cokoli -v nejlepším případě travnatá louka či kus silnice, ale také kolejiště, malý dvorek, či dokonce rovná střecha domu.
