Král skotských hradů

104.jpg
Autor článku: Ivana Mudrová, Čtvrtek, 1. Srpen 2013
Autor fotografií: Profimedia.cz
Impozantní hrad Dunnottar stojí na vysoké skále nad mořem nedaleko skotské obce Stonehaven. V jeho zdech se kdysi ukrývaly skotské korunovační klenoty a nelidsky tu věznili mučedníky víry. Dnes jsou z Dunnottaru romantické trosky, na jejichž zdech najdete strašidelnou hlavu i záhadný nápis.

Na první pohled nejvíc zaujme dominantní věžovité stavení ze 14. století. Ze zřícených trosek je pak nejpůsobivější budova někdejší kovárny s výrazným obloukem. Půvabný je i komplex budov s kaplí okolo čtvercového nádvoří s umělým jezírkem – bývalou cisternou na vodu, nyní osázenou květinami. Tady najdeme i jediný zařízený hradní salon (Drawing room) s dřevěným stropem a velkým stolem, křesly a krbem, nad nímž je kovová pamětní plaketa. Připomíná statečné obránce hradu, kteří zde v sedmnáctém století ukrývali skotské korunovační klenoty. Honours of Scotland z konce 15. a počátku 16. století tvoří koruna ze zlata a drahých kamenů, stříbrné žezlo a italský renesanční meč.

Během anglické občanské války v polovině 17. století hrozilo nebezpečí, že posvátný skotský korunovační soubor padne do rukou Olivera Cromwella a bude roztaven. Naštěstí se našli vlastenci, kteří mu nezištně poskytli ochranu a neváhali nasadit i životy. Po dlouhých osm měsíců obléhala Dunnottar Cromwellova vojska, aby se této historické i starožitné vzácnosti zmocnila, ale bezúspěšně! Když hrad konečně padl do jejich rukou, útočníci se vztekem zjistili, že vzácný poklad už v jeho zdech není. Marně mučili hradního pána George Oglivy z Barras i jeho manželku Elizabeth Douglasovou – oba nic neprozradili (i když ubohá dáma na následky krutého vyslýchání zakrátko zemřela). Klenoty potají opustily hrad ještě před kapitulací hradní posádky (podle jedné verze příběhu schované v košíku na ryby) a zásluhou odvážného reverenda Jamese Graingera a jeho ženy se je pak dařilo celých devět let přechovávat zakopané v blízkém kostelíku Kinneff Kirk.

Tím však svízelná pouť pokladu neskončila. Po smlouvě sjednocující Skotsko s Anglií, v roce 1707, zanikl i nezávislý skotský parlament. Korunovační klenoty potichu a nenápadně zmizely kdesi v edinburském hradě a tam zůstaly tak dokonale zapomenuté, až se mnozí domnívali, že už vůbec neexistují. Teprve v první polovině 19. století byly objeveny a slavnostně vyzdviženy zásluhou slavného spisovatele sira Waltera Scotta. Klenoty celou dobu spočívaly v malé „trezorové“ místnůstce, uzamčené v dubové truhlici, zavinuté v ochranném plátně. Dnes je můžeme vidět při prohlídce Královského paláce na hradě v Edinburghu společně s legendárním Kamenem osudu.

Mučedníci víry

Nejstrašidelnějším místem Dunnottaru je temná kobka zvaná Whigs. V roce 1685 tu v nelidských podmínkách věznili až 122 mužů a 45 žen, a to jen pro náboženské přesvědčení. Byli to takzvaní covenanters neboli stoupenci úmluvy. Říká se jim podle Národní úmluvy (National Covenant) podepsané 28. února 1638 v Edinburghu a stvrzující práva presbyteriánské skotské církve. Uznávala především fakt, že k pravé víře není zapotřebí prostředníků, tedy ani biskupů či papeže. Král Karel II. se však zásad úmluvy později zřekl a začalo kruté pronásledování presbyteriánů, kteří nechtěli „nové pořádky“ uznat a pořádali tajná shromáždění. Po celém Skotsku stojí památníky jejich utrpení.

Záhadný nápis

Při procházce Dunnottarem najdeme i pozůstatky apartmánů Marischalů/Keithů, kde bývaly soukromé pokoje. Nad krbem je erb Williama, 17. hraběte Marischala i s rodovým heslem Keithů Veritas vincit čili Pravda vítězí (nám zní hodně povědomě!). Vlevo na zdi ukazují čas staré sluneční hodiny a strašidelná kamenná hlava obrostlá lišejníkem. Když se pozorně podíváte z jižního okna směrem k přilehlé Countess Suite, objevíte pod protějším oknem hlavní tajemství: starobylý, poněkud záhadný tesaný nápis ve staroangličtině: THAY HAIF SAID; QUHAT SAY THAY: LAT YAME SAY. Vztahuje se právě k rodu Keithů a prý znamená: Co říkají jiní, mě neznepokojuje (nebo Co říkají jiní, se mě nijak nedotýká). Je to osobní heslo 15. hraběte Marischala, který byl ve své době u dvora často závistivě kritizován. Nebylo divu – patřil totiž mezi veliké královy oblíbence a panovník mu daroval hned dvě opatství.

Jen pár kilometrů jižně od Dunnottaru, v mořské zátoce Crawton Bay, se rozkládá pobřežní přírodní rezervace Fowlsheugh. Východiskem k okružní naučné stezce je bývalá rybářská osada Crawton. Trasa má asi tři kilometry a můžete na ní zblízka sledovat ptáky, kteří na útesech houfně hnízdí.

Eilean Donan
Stirling
Inveraray
Stalker
Blair

SKOTSKÉ HRADY

1. Eilean Donan

Leží na západě Skotské vysočiny, na malém ostrůvku v jezeře Duich. S pevninou je spojen kamenným mostkem. Proslavily ho filmy jako Highlander, Královna Alžběta nebo Jeden svět nestačí.

2. Stirling

Vybudován na strmých útesech byl vždy důležitou pevností země. Mnohokrát ho obléhala anglická i skotská vojska. Leží asi 50 km od Edinburghu.

3. Inveraray

Zámek rodu Campbellů stojí ve městě Inveraray. Za jeho honosnou stavbou stojí Archibald Campbell, který nastoupil v roce 1743 jako třetí vévoda z Argyllu. Nechal zbourat část starého města, aby získal místo pro nové stavby, parky, zahrady a cesty.

4. Stalker

Postaven ve 14. století na přílivovém ostrůvku v zálivu jezera Laich. Natáčel se zde mimo jiné film Monty Python a svatý grál.

5*. Blair

Jeden z nejkrásnějších a největších skotských zámků. Zdejší vévoda z Athollu má zvláštní výsadu – právo držet si vlastní armádu o 90 mužích.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články