Kostřičky a lebečky
„Kostlivce nosíš v sobě a kostlivcem se zase staneš!“ To je motto mexických Dušiček, tedy mexického svátku El día de los Muertos, čili Dne, resp. noci mrtvých z fotoreportáže Líby Taylorové. Kostřičkami a lebečkami se to v tuto dobu jen hemží – většina z nich je ale cukrová, čokoládová nebo marcipánová. Peče se El pan de Muerto, tedy chléb mrtvého. Kostry a mrtvolky všeho druhu jsou na podzim v Mexiku prostě maximálně „in“! Musím se přiznat, že mne tahle kostromanie úplně pohltila. Pokud to jen trochu půjde, upeču na Dušičky perník s kostrou (nejsem si jistá, zda bych dokázala uhňácat cukrovou lebečku i s chrupem). A budu slavit společně s Mexičany – radostně. Oni chápou Den mrtvých jako setkání se svými blízkými, kteří odešli. Ne že by se dělaly rovnou mejdany na hrobech, ale není nic neobvyklého jít si popovídat s dvacet let mrtvým tatínkem či babičkou. Co na tom, že neodpovídá? Hlavně že slyší. A tomu Mexičané věří.
Vesele slavili své mrtvé již předkové dnešních Mexičanů – Aztékové, Olmékové či Zapotékové. Tradice byla tak silná, že se ji katoličtí duchovní ani nepokoušeli vymýtit, a tak podivně splynula s katolickým svátkem Dušiček. Mexičané mají smysl pro humor a pro veselé kostroslavení. Děti se koster nebojí, chodí ulicemi okupovanými sladkými umrlci s maličkými lebečkami v rukách, do nichž sbírají drobné – aby si mohly poté zakoupit a ohlodat cukrové hnátečky… Zkuste si tedy za měsíc vzpomenout, jak slaví Mexičané, a třeba na naše Dušičky bude najednou veseleji!
PS: Doufám, že si z veselých kostřiček nevezmou příklad bílí žraloci, za kterými se potápí Richard Jaroněk, a nebudou chtít ochutnat kostičky našeho spolupracovníka, který měl už takhle mezi žraloky namále. To bychom opravdu neradi!
