Kam kráčíš, Bali?

LZ,_0116,_POZOR_PRAVA,_1.jpg
Autor článku: Irena Páleníčková, Úterý, 8. března 2016
Autor fotografií: Jiří Páleníček
Bali, dříve ráj batůžkářů, se vlivem komerce a turismu mění. Zda k lepšímu, či k horšímu, o to se přou i sami Balijci. My mluvili se zdejším princem i s mužem, který prý umí číst myšlenky. Navštívit Bali prostě pořád stojí za to.

Prudce se rozvíjející turistická infrastruktura a snadno získané peníze za půdu, kterou někteří Balijci prodávají, vedou jiné Balijce k tomu, aby se snažili na tomto specifickém hinduistickém ostrůvku uprostřed muslimské Indonésie udržet rovnováhu. Mluvil o ní i vedoucí představitel královského rodu z města Ubud, princ Tjokorda Raka Kertyasa, hlavní kněz a politický vůdce tohoto turisty oblíbeného uměleckého centra ostrova.

Masky na balijská tanečně divadelní představení (určená jak turistům, tak i bohům v chrámech) jsou samy o sobě uměleckým dílem, kde každý detail má svůj význam.

Uplynulo sedmnáct let od doby, kdy jsme Bali i prince navštívili naposledy. V roce 1998 mu bylo čtyřicet tři a málokdy odpověděl vážně. Uzemnil mě svou odpovědí na otázku ohledně balijských rozvodů: „My, králové, se nerozvádíme, my své manželky sbíráme.“ Jeho původ je toho důkazem, narodil se desáté manželce svého 82letého tatínka…

Dnes nejen zešedivěl, ale i zvážněl. „Musíme se snažit vyrovnávat misky vah nejen přidáváním, jak to dělá většina lidí. Je nutno naučit se ubírat, něco obětovat. A to nikdo nechce. Všichni vidí jen money, money. Je to kolaps.“ Byli jsme na Bali už měsíc, a tak jsme ho chápali.

Na svou popularitu doplácí centrum Ubudu hlukem a smogem. Nejvíc motorek je po ránu v centru před tržnicí.

Pomáhejte přírodě Bali

Nekupujte vodu v 1,5 l plastových láhvích, ale hledejte taková ubytování, kde si vodu můžete doplnit z velkých galonů (bez toho bychom např. my dva za dva měsíce na Bali nechali přes 200 plastových láhví). Noste si na trh své igelitky, jako to děláme v Evropě. I když korál vypadá mrtvý, nikdy na něj nestoupejte, abyste si třeba při šnorchlování narovnali brýle. Není to mnoho, ale i tím pomůžete.

Ubudští umělci reagují víc než pružně na turistickou poptávku. Opravdu bytelná pohovka z pravé kůže je pojatá dost zvláštně – majitel  galerie studoval v Austrálii.

Peníze

Poprvé, v roce 1997, jsme na ostrově jezdili dva měsíce veřejnou dopravou. Minibusy byly staré a narvané, dnes jsou stále staré, ale poloprázdné.

Všichni mají motorky – v současnosti je jich tu ke třem milionům. Podruhé jsme na opuštěných silničkách najeli téměř 4000 km. I letos jsme z letiště zamířili tam, kde začala ostrovní turistika, na Kutu. Díky konkurenci má nejvýhodnější kurz ve směnárnách a nejlevnější půjčovné motorek. Při dvou měsících 2,4 eura na den. Tím ale levno skončilo.

Moderní Bali na Kutě

Nejen ceny jídla, benzinu a turistických služeb šplhají výš a výš. „Místní pozemky jsou stejně drahé jako v Dubaji. Až do nedávné doby stoupaly nejrychleji na světě a byly výbornou investicí,“ vyprávěl italský architekt Mauro, žijící zde dvacet let. „Na jižním pobřeží už všechnu půdu skoupili spekulanti z Jakarty nebo cizinci.“ (Přitom cizinec v Indonésii nemůže koupit půdu přímo, musí si najít místního „zástupce“.)

Chrám Melanting věnovaný úspěšnému podnikání jasně dokládá, že Bali je nejbohatší částí Indonésie a že obětovat bohům se „vyplatí“.

Tjokorda o tom také mluvil: „My jsme stavěli hotely proto, abychom měli z čeho žít, a taky jsme chtěli turisty přilákat krásou Bali, aby se jim u nás líbilo. Cizí investoři dnes vidí jen zisk a vůbec je nezajímá, jaký obraz si turisté o Bali vytvoří. Někdy je hotel jen pračka peněz.“ On sám začal v roce 1978 prostým Cacak Homestay. V roce 1996 otevřel na svém pozemku v Ubudu luxusní villa-hotel Ibah s pravou balijskou duší, vedle něhož žije dodnes. Noví majitelé vedou Ibah ve stejném stylu, a tak třeba u bazénku vedle recepce stále leží na vyřezávaném stolku nádobka s krmením pro rybičky, zvoneček a cedulka: Zazvoňte na zvonek, zlaté rybky připlavou, jen je prosím nepřekrmte.

Vesnický trh

A Mauro si stěžoval dál: „Chtěl jsem sousedovi navrhnout zadarmo dům, vždyť se na něj budu celý život dívat. Postavil si nevkusné monstrum a do vjezdu si nechal z oblázků vyskládat emblém Harley Davidson, ten je teď mezi místními zbohatlíky in.“

V Pemutarenu na severozápadním pobřeží jsme našli hotel ve formě několika skleněných bungalovů vybudovaných japonským umělcem pracujícím se sklem. Nejenže se na Bali nehodil, ale místní řemeslníci neumějí se sklem pracovat a do ještě neotevřených staveb již zatékalo. Vedle nedaleké Loviny postavil zase ruský boss hotel, který by se svou bezduchostí hodil maximálně na „Kanáry“. A v jediném národním parku na Bali, jehož součástí jsou nádherné korálové zahrady u ostrova Menjangan, otevřeli v dubnu 2015 resort o 55 pokojích.

Pěšky? Nikdy!

Silnice jsou převážně úzké. Naštěstí jsou auta pro mnoho Balijců příliš drahá, a tak doprava ještě nezkolabovala. Motorky stačí. „Před sedmnácti lety bylo v naší vesnici pět motorek, teď jen moje rodina vlastní čtyři,“ přikyvoval nám Jaya, pracovník společnosti provozující rafting. U jeho centra jsme kdysi fotili Balijky s obětinami na hlavě, jdoucí v rýžových polích. Dnes rýží procházejí k řece turisté s pádly v záchranných vestách a nad terasovými poli sviští k řece na nataženém laně jiní adrenaliňáci.

Na procházce v rýžových polích nedaleko Ubudu jsme potkali tohoto starého malíře, seděl před svou galerií a čekal.

Pěšky chodí na Bali jen bílí turisté. I po uzounkých pěšinách v rýžových polích jezdí motorky. Jezdí na nich do školy i devítileté holčičky. Naštěstí zdejší lidé umí na motorce jezdit tak dokonale jako Holanďané na kole a kolizi jsme neviděli žádnou. Ale pro nás, zvyklé dodržovat dopravní předpisy, byla jízda spíš noční můrou než pohodou.

Severovýchod Bali.

Trojité předjíždění vpravo i vlevo, vjíždění do vozovky kdykoli a odkudkoli, protože něco jako přednost v jízdě neexistuje. Řidičské průkazy na auta se běžně kupují.

Průměrná rychlost, ze které vychází plánovač tras Google, je 30 km/h, ve skutečnosti je to spíš dvacet. Na silnicích mezi Kutou, hlavním městem Denpasar a Ubudem jsme měli pocit, že se Bali zbláznilo.

Ale co dobrého?

„Co se změnilo k lepšímu?“ zamyšleně opakovala naši otázku Australanka Jane, nyní princezna Jero Asri, manželka Tjokordy (jejich dvěma synům je 34 a 33, dceři 23 let). „Zvedla se úroveň ubytování, hygiena v restauracích, v obchodech je klimatizace, lidé umí víc anglicky, celkově je Bali pro turisty pohodlnější a příjemnější.“

Terasová rýžová pole působí optimisticky, ukazují, že ne všechna lidská činnost musí přírodu devastovat.

Přijíždějící turisté se změnili i díky tomu. Doba batůžkářů s notýsky na poznámky, kteří jezdili veřejnou dopravou a učili se indonésky, je pomalu pryč. Ubytování bez Wi-Fi zdarma je bez šance a sdílené turistické shuttle busy dovezou návštěvníky pohodlně do všech koutů ostrova. Ochromení atentáty z počátku našeho tisíciletí je dávno pryč. Jak Indonésie bohatne, přibývá turistů z Jávy, mezi kterými je ostrov v módě, stejně tak je pro ně módní mít na Bali svůj dům. Spekulanti a realitní kanceláře si mnou ruce.

Tjokorda nebyl jediný urozený, se kterým jsme na Bali mluvili. 85letý bývalý král Anak Agung žije s částí své početné rodiny v Kerambitanu v rozpadajícím se pohádkovém areálu o 40 budovách (všechny jsou přízemní, králi nesměl nikdo chodit nad hlavou). Jeho třetí syn s uměleckým jménem Tujoes je malíř. Má piercing, dlouhé vlasy, po ránu oblečený rozevlátý saténový plášť a ptá se nás: „Proč už k nám turisté nejezdí? Kdysi byly naše čtyři pokoje pro hosty stále plné, teď už zde deset let nikdo nebydlel.“ Krčím rameny. Má cenu snažit se mu vysvětlit, že turisté si ubytování zamlouvají přes booking. com a nelákají je pokoje plné starožitností bez Wi-Fi a navíc ve vesnici bez restaurací a piva?

Pan Pán

Nepřehlédnutelná postava severovýchodního pobřeží Bali má zvláštní jméno Baba, což v Indii znamená pán. Má delší vlasy, vousy, vlastní několik ubytování u moře, dvě japonské a dvě balijské manželky, čte prý myšlenky a šeptá se, že ovládá černou magii.

85letý bývalý král Anak Agung rád přijímá ve svém paláci v Kerambitanu návštěvy a povídá si s nimi.

I k němu jsme se vrátili po sedmnácti letech. Neohlášeně, bez rezervace. Stál u vchodu pod svými milovanými stromy banyány. Čekal na nás. Z jeho bambusových bungalovů s doškovou střechou byl volný jen jediný.

Baba je optimistický živel. Kdysi hrál divadlo, a protože už tehdy měl delší vlasy a vousy, přezdívali mu Ali Baba. Do svého prvního ubytování zval turisty sloganem „Talking and joking with Baba“. Dělá to dodnes.

Závěrečný obřad několikadenních slavností začátku nového roku v Tulambenu. Vesnice žije z potápěčů, jen kousek od břehu je potopený vrak americké válečné lodi Liberty. Vůbec nevadilo, že se hned vedle na pláži převlékali potápěči do neoprenů

Tak uvítal i nás. Ale čas měl přesně hodinu, pak na tři dny odjel do úřadu do Denpasaru. Je totiž stejně jako Tjokorda v balijské vládě a má svou politickou stranu. V jeho vesnicích je na plážích čisto a u silnice jsou nádoby na odpad . „Už aspoň recyklujeme plastové láhve, za jedno kilo sice jen tři tisíce rupií (6 korun – pozn. autora), ale to je jen začátek.“ I když se na obřady chodí v bílém, on je vždy v černém. „Mám černou rád. Vždyť co je navrch, to není důležité, jde o to, že uvnitř jsem čistý, bílý.“ U každého svého ubytovacího areálu zasadí nejprve stromy a časem postaví chrám. Situaci vidí optimisticky. „Lidi mají víc peněz na obětiny a chodí častěji do chrámů na obřady.“ V chrámech dnes lidé prosí o všechno, jedním z dokonale upravených chrámů je Melanting na severu ostrova, zasvěcený úspěšnému podnikání.

Žijte život

Naposledy jsme s Tjokordou mluvili před odjezdem z Ubudu. „Neplánuju. Osud mi sám určuje, kam mám jít a co mám dělat. Spím tři čtyři hodiny. Řeším problémy vesnic, kraje, Ubudu, každý za mnou může přijít. S Asri mluvíme jen indonésky, angličtinu jsme si totiž rezervovali na řešení vlastních problémů. Ale na ně nemáme čas,“ směje se zase jednou mladý Tjokorda. Pak zvážní a rozloučí se s námi latinsky: „Modlete se za mě, já se budu modlit za vás.“ Odešel a nejen u stolu mi najednou připadalo nějak moc prázdno.

Obětní koše mají v centru dřevěný kužel s hřeby, na které se napichují ovoce a někdy i celá kuřata.

Zato Baba se s námi o dva týdny později loučil se smíchem: „Doufám, že se uvidíme dřív než v příštím životě.“ I Tjokorda se dotkl různých životů. „Vy turisté jezdíte rádi na Bali, protože jsme vaše minulé životy.“ Zůstat na Bali déle, čas i život se mi asi rozplyne a já se začnu řídit Tjokordovým doporučením: „Nepřemýšlejte pořád o životě, prostě ho žijte.“

TIP AUTORKY

Navštivte restauraci-čajovnu Biku v Seminyaku, která je zároveň i jakýmsi muzeem starého balijského umění.

Provozuje ji Tjokordova manželka Asri spolu se svými syny, protože jak sama říká: „Mám ráda čaj, ale na Bali nebylo jediné místo, kde by si člověk mohl vychutnat opravdu kvalitní.“ Prý tam rád zajde i princ Tjok (pokud tedy náhodou má čas).

Na přípravě náboženských obřadu se podílí celá vesnice  (chrám u centrální křižovatky v Ubudu).

Na šálek dobré kávy můžete zaskočit v Ubudu do hotelu Ibah. Jedna noc vás zde vyjde od 5500 korun výš (až o hodně výš). V roce 1998 jsme v hotelu na osobní pozvání prince strávili jednu noc.

Na mramorovou koupelnu, kde jsme si pouštěli Verdiho a Bacha a celoprosklenou stěnou se z vany dívali ven na kvetoucí orchideje, jsem nezapomněla dodnes.

2 MÍSTA S ATMOSFÉROU

Balian beach

Nevím, jakou pláž Balian měl na mysli průvodce, když ji popisuje jako jedno z nejmódnějších míst na Bali. Ve skutečnosti dnes u opuštěné černé pláže Balian na jihozápadě ostrova, kam jezdí hlavně surfaři, stojí dva nové, celkem jednoduché domky pro turisty po dvou pokojích, které postavili spojenými silami obyvatelé nedaleké vesnice Lalang Linggah, ležící u hlavní silnice. Peníze z ubytování stejně jako příjmy z restaurace jdou do společné pokladny banjaru, který je rozděluje podle potřeby (banjar je forma samosprávy, tj. shromáždění všech ženatých mužů určité oblasti, které rozhoduje o důležitých věcech týkajících se života). Dřív zde obyvatelé vesnice získávali z moře sůl a stálo tady pár jejich domků. Místo nich vybudovali místní jednoduchou restauraci z přírodních materiálů, kde poměrně dobře a nepředraženě vaří.

Balian beach

Na stráních nad pláží ovšem už vyrůstají soukromá ubytování i domy cizinců usazených na Bali. Ti naštěstí chtějí vesničanům z Lalangu pomoci (podobných aktivit je na Bali prozatím málo), a tak se každý pátek večer schází na párty ve zdejší restauraci u pláže. Zajeďte sem v pátek. Pozorovat postávající a debatující hloučky bělochů usazených na Bali s láhví piva či koktejlem v ruce vás přenese do zcela jiné atmosféry, která nemá s nočními tahy na Kutě vůbec nic společného (z hlavní silnice Kuta–Gilimanuk vás navede tabulka Baliyan Surf Camp).

Pemutaren

Tato vesnice na severozápadě ostrova ukazuje, že balijskou přírodu a její čistotu mohou zachránit jedině sami Balijci a jejich banjary. Jediná vesnice, kde se denně vyvážejí nádoby s odpadky. Jedna z mála vesnic, která pochopila, že bude-li u nich čisto i v moři, bude k nim jezdit více turistů. Majitelé hotelů a potápěčských center se domluvili s vesničany a od roku 2000 se všichni začali starat o korály u své pláže.

Jako první na světě zkusili zrychleně vypěstovat korály na potopených železných konstrukcích tím, že k železným konstrukcím přivádějí velmi slabý elektrický proud, který urychluje usazování vápníku. Na něm pak prý korály rostou i šestkrát rychleji než normálně. V infostánku u pláže nám vysvětlili i systém sociálních trestů, který přiměl rybáře neničit moře. Pokud rybáře nachytají poprvé, vyřeší to písemný slib představenému vesnice.

Podruhé je to veřejná ostuda – musí na obřad v chrámu donést 25 kilo rýže a každý tak bude vědět, že nesplnil slib. Potřetí je mu zakázáno uspořádat svým dětem svatbu, a odváží-li se zákaz porušit počtvrté, je exkomunikován a nesmí být pohřben – to je v Bali horší než trest smrti. „Poslat ho do vězení? Kdepak!“ odpověděl sám sobě náš informátor,

KRÁLOVSKÝ ROD V UBUDU

Královský rod Sukawati, ke kterému Tjokordové patří, odvozuje svůj původ od mocné hinduistické dynastie Majapahit na Jávě, která zeslábla pod vlivem invaze muslimských sil v 15. a 16. století a jejíž část se v té době přesunula na Bali. Na konci 19. století založil Tjokorda (též Cokorda) Gede Agung Sukawati město Ubud jako sídlo své královské rodiny.

Královský rod v Ubudu

V roce 1900 se na vlastní žádost Ubud stal holandským protektorátem. Na válkami zmítaném Bali se tak králové a město mohli soustředit na umění a náboženství. Mohutný rozmach Ubudu jako uměleckého centra začal od 30. let 20. století, kdy se zde za podpory královské rodiny začali usazovat první západní umělci. Jejich pobyt zároveň znamenal obrovský impulz pro rozvoj místního umění.

Tento trend pokračuje až dodnes. Protože Indonésie je od roku 1945 republikou, královské rody nemají moc z pozice své dědičné funkce. Přesto si ubudský královský rod podržel velký vliv na náboženství a kulturu. Sám princ Tjokke znovuvzkříšení království říká: „Jakýkoli návrat k minulosti s výjimkou učení se od historie je nebezpečná fantazie.“

Členové rodiny (jako například princ Tjokorda, který je od roku 2015 hlavou královského rodu) zastávají významné funkce v balijské vládě, vlastní hotely a podobně a finančně i organizačně podporují tradice, třeba pohřby. Princ Tjokorda, pro snazší orientaci nazývaný a známý jako pak Tjok (pak = pan), má mimo jiné na starosti dohled a pomoc při dodržování náboženských a kulturních tradic na Bali.

On sám však bezprecedentně tradice porušil, když si jako první příslušník svého rodu vzal neurozenou nehinduistku, navíc původem z ciziny. Po svatbě v roce 1978 se se svou ženou odstěhoval na dvanáct let do Sydney, kde studoval umění a pomáhal jako dobrovolník australskému muzeu, jak sám říká,„stavět kulturní mosty mezi Austrálií a Bali“.

I přes počáteční odpor královská rodina Jane celkem brzy přijala mezi sebe a zamilovala si ji. Musela se ovšem přizpůsobit, mimo jiné se stát hinduistkou. Dostala jméno Jero, což je titul dávaný těm, kteří se z jiné kasty přiženili do paláce, a Asri znamená perfektní.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články