Jak iPod okouzlil domorodce
Konžské téma způsobilo, že se zase musím vracet ve vzpomínkách do Afriky. Má to na svědomí jeden z článků, který se zabývá hudbou Bambutiů. Hudba a tanec, to jsou dvě věci, které zaručeně zabírají na takových místech, jako je konžský prales nebo třeba jihoetiopské teritorium Surmů či Karů. Co taky zbývá jiného, když místní dialekt zrovna neovládáte a s angličtinou a francouzštinou jste většinou po pár kilometrech za poslední civilizací v koncích. Zbývají jen ruce, nohy. A pak hudba a tanec. Není to zas až takové klišé, že hudba boří bariéry. Stačí začít bubnovat, poskakovat kolem ohně v divokém rytmu – a ledy tají.
Na březích Oma jsme tábořili poblíž vesnice Karů. Padl soumrak, my rozdělali oheň – ale místo bubnů vytáhli iPod se spoustou etiopské hudby. Netrvalo dlouho a hudba začala vábit obyvatele nedaleké vísky. Umožnila nám prožít jeden z nejkrásnějších afrických večerů. Zanedlouho tu byli skoro všichni – mladí, staří, děti, ženy, i pár mužů. Oheň, hudba a tanec – to byla skoro až magická trojka, která bez nadsázky spojila nespojitelné – lidi, kteří užívají nejmodernější digitální techniku, s těmi, co melou mouku na pravěkém kamenném mlýnku a jejich největší vymožeností je třicet let starý a pořádně opotřebovaný kalašnikov. Učiněná kulturní výměna! Já se naučila něco z jejich tanců, oni zase zírali nevěřícně na mou flamenkovou kreaci. Ostatně věřím, že ta by v tomhle bizarním prostředí vykolejila asi kdekoho, nejen nebohé domorodce…
