Hedžázské nádraží v Damašku
Jednou z nejkrásnějších staveb v Damašku je bezesporu Hedžázské nádraží. Budova leží pár kroků na východ od hradeb Starého Města. Přestože železnice z Damašku do Medíny byla postavena již v roce 1908 (aby zkrátila poutníkům do Mekky až dvouměsíční cestu na velbloudech), samotná budova nádraží, nazývaného taktéž Kanawat terminus, vyrostla o devět let později.
Autorem projektu byl španělský architekt Fernando de Aranda, který ve stavbě budovy zkombinoval dva různé styly – evropský i orientální styl, ovlivněný zejména osmanskou architekturou. Před budovou je vystavena německá lokomotiva Jung vyrobená v roce 1908, která připomíná první léta slavné tratě. Koleje vedoucí odtud do další stanice Kadem byly vytrhány až v roce 2003 – do té doby byla tato část železnice funkční. Interiér nádražní budovy je bohatě zdoben různými dekoračními prvky.
Nejviditelnější z nich jsou barevná skla oken a vyřezávané motivy na zábradlí i dřevěném obložení stropu a zdí. Prostor uvnitř dnes slouží především jako obchod s knihami, ale konají se zde i výstavy a stále si tady lze koupit lístky – ovšem pouze na autobus. I když budova bývalého nádraží slouží v současné době jako kulturní památka, prostor těsně za ní se má v blízké budoucnosti oživit stavbou velkého komplexu, ve kterém bude umístěn obchodní dům, pětihvězdičkový hotel a kanceláře. A právě sem povede i připravovaná Zelená linka metra. Zdá se tedy, že budova Hedžázské železnice bude po více než sto letech opět na začátku kolejové dopravy.
