Fitness zvaný Réunion

74-75.jpg
Autor článku: Markéta a Michael Foktovi, Čtvrtek, 15. května 2014
Autor fotografií: Markéta a Michael Foktovi
Ostrov Réunion je tak členitý a různorodý, že je těžké sestavit pro něj spolehlivou předpověď počasí. Na druhou stranu nabízí činorodým cestovatelům spoustu aktivní zábavy: paragliding, surfing, pozorování velryb, prolézání lávových chodeb nebo skvělou pěší turistiku.

Pro ty, kteří rádi tráví své cesty „na nohou“, je Réunion tropickým rájem na zemi. Najdete tu snad všechny typy krajiny od tropických pralesů přes náhorní roviny připomínající evropské louky po bezlesé vrcholky hor, jež vypadají jako vystřižené z alpských pohlednic. Ovšem bez sněhových čepiček, což je trochu v rozporu se jménem nejvyšší hory ostrova. Piton des Neiges totiž v překladu znamená Sněžná hora. Protože se však vrchol vyhaslé sopky tyčí do výšky přes tři tisíce metrů, sněhový poprašek tu skutečně měli – asi dvakrát za poslední půlstoletí.

Pokaždé to způsobilo dopravní zácpy na horské silnici. Místní kreolové se jezdili houfně dívat, jak vypadá přirozeně zmrzlá voda, a s nadšením ji i ochutnávali.

Réunionská krajina je tak členitá, že tu klimatologové napočítali na dvě stovky zón s různými podmínkami počasí. To znamená pro každých deset kilometrů čtverečních rozlohy ostrova jednu. Neuvěřitelná krajina vlastně přispěla i k tomu, že se Réunion dostal na Seznam přírodního dědictví UNESCO. Jmenovitě strmá říční údolí zvaná „ravines“, která se nekompromisně zařezávají do sopečné krajiny. A také aktivní sopka, která vypadá jako z jiného světa.

Paragliding nad oblastí St.-Leu je skvělým zážitkem.
Lávová pole dosahují až k oceánu.

Ve vzduchu…

Abyste tohle všechno viděli jako na dlani, bylo by nejlepší vzlétnout hezky vysoko do vzduchu. Na Réunionu je to naštěstí hračka. A ještě k tomu ucítíte vítr ve vlasech. Stačí vyjet autem po točité silnici do nadmořské výšky nějakých osmi set metrů – a pak se vrhnout dolů. Ale počkat: nejdřív by bylo docela dobré pečlivě utáhnout všechna poutací lana paraglidingového padáku a přibrat na vzdušný zážitek zkušeného instruktora, pokud neumíte tahat za řídicí provazy s dostatečnou jistotou.

Svahy nad městečkem Saint-Leu jsou pro paragliding jako dělané. „Díky tropickému podnebí i typu krajiny tu máme skoro pořád stabilní stoupavé vzdušné proudy,“ vysvětluje instruktor Jerome Canaud. „A ty jsou důležité, jestli chcete s padákem zůstat ve vzduchu delší dobu. Necháváme se stoupajícím vzduchem vynášet nahoru stejně jako třeba plachtící supové v Africe,“ usmívá se. Na konci letu se přistává přímo do písku na místní pláži.

Jestli kolem sebe ve vzduchu potřebujete plech a sklo, nastupte do kabiny vrtulníku. Jeho pilot s vámi přeletí těsně kolem strmých srázů vyhaslé sopky s nádhernými vodopády i nad kráterem sopky aktivní. Jestli se vám pilot představí jako Niol Laurent, zapamatujte si jeho tvář. Možná ji ještě někdy uvidíte. V zimě totiž jezdí po bílých svazích jakožto lyžařský instruktor ve Špindlerově Mlýně.

Zkušení piloti prolétávají těsně kolem srázů.
Pestrý mořský život poznáte při ponoru u západního pobřeží.

Ve vodě…

Na moři můžete podniknout pozorovací misi s kytovci pod vedením Libuše Cyprien. Libuše pochází ze severu Čech a na sopečném ostrově žije už devět let. Láska ke kytovcům byla vlastně jedním z důvodů, proč se svým mužem Nicolasem zakotvili právě tady. „Sopečné srázy pod hladinou moře spadají strmě do velkých hloubek, takže tu můžou velryby připlouvat těsně ke břehu,“ vysvětluje podmořskou přitažlivost Réunionu pro milovníky mořských savců. Od poloviny června do půlky října tu můžete zahlédnout majestátní keporkaky ze břehu nebo za nimi vyrazit na vyhlídkovém člunu. Cestou možná navíc potkáte skupinku delfínů vyskakujících z vln nad hladinu oceánu.

Pozorování velryb však zdaleka není jedinou věcí, kterou můžete ve vlnách Indického oceánu podnikat. „Okolí Saint-Leu je rájem surfařů,“ ukazuje Libuše na zpěněnou vlnu lámající se o korálovou bariéru pár desítek metrů daleko od pláže. „Kousek odtud je místo, které znají snad všichni milovníci surfu v téhle oblasti. Díky mořským proudům se tu vlny stáčejí opačným směrem, než je běžné. Proto si naše,levá vlna‘ získala proslulost po celém světě.“ A jestli se nechcete namočit, můžete podmořský život obdivovat v réunionském akváriu. Moderní instituci najdete v Saint-Gilles-les-Bains a za skly zdejších obřích nádrží na vás čekají dravé murény, klauni skrývající se v žahavých mořských sasankách, jedovaté ropušnice, žraloci i bizarní mořští koníčci.

Nenechte si ujít trek přímo do kráteru sopky. Malý krátek Formica Leo je jen drobným závdavkem v mnohakilometrové pustině.
Šťastní autoři na divokém jižním pobřeží.

V lávě…

Ten, kdo na Réunionu nenavštíví zdejší aktivní sopku, jako by na ostrově ani nebyl. Jmenuje se Piton de la Fournaise a v žebříčku místních přírodních krás i lákadel nekompromisně zabírá první příčku. Podle odborníků je druhou, nebo dokonce první nejaktivnější sopkou světa a právě díky jejímu soptění se Réunionu přezdívá „Malá Havaj“. Navzdory své aktivitě však zároveň patří mezi nejbezpečnější a nejlépe přístupné sopky světa. Důvod je jednoduchý – zdejší láva je hodně tekutá, takže z jícnu vulkánu volně vytéká. Netvoří tedy kamenný „špunt“, který pak způsobuje ničivé erupce.

„Místní dobře vědí, kudy lávové proudy potečou, a v těch místech nestavějí vesnice,“ vysvětluje průvodce lávovými tunely, se kterým jsme se potkali na prahu „měsíční krajiny“. Prolézání lávových chodeb je „horkou“ novinkou, protože je vulkanologové objevili teprve před několika málo lety. Během cesty k ústí tunelu trochu sprchlo. Dešťová voda začala ihned stoupat z černé pustiny v chuchvalcích bělavé páry. Došlo nám, že kráčíme k horké novince nejen přeneseně, ale i doslova. Více než pět let od poslední velké erupce je masa lávy pořád na některých místech po čertech zahřátá.

Na zdánlivě pustém povrchu rozpraskané lávy bojují o život pionýrské rostliny. Nejdříve lišejníky, pak kapradiny a nakonec i nízké křoviny. Při chůzi po sluncem rozpáleném holém povrchu je k neuvěření, kde berou pro svou existenci vodu. Po vstupu do lávového tunelu je vše jasné. Zkondenzovaná kapalina nám celou dobu crčí na hlavu a hustá spleť kořenů dokazuje, že toho rostliny důkladně využívají. Je však čas vystoupit k původci toho všeho. Kráter sopky se rozevírá ve výšce přes dva a půl tisíce metrů nad mořem, přesto se k němu můžete zdánlivě nekonečnou měsíční krajinou dostat po značených trekových stezkách. Rozhodně to zkuste – když už nic jiného, tak proto, abyste mohli zdejší pustinu srovnat s bujnými pralesy na „divokém jihu“ Réunionu těsně u paty vulkánu.

Díky hojným srážkám stékají z horských srázů desítky malebných vodopádů.
Prohlídka lávových tunelů pod jižním úbočím sopky je unikátním zážitkem.

OČIMA AUTORKY

Jestli přemýšlíte o tom, na jakém místě na světě byste mohli překonat sami sebe, tak určitě na Réunionu. Změřit síly tu můžete se všemi pozemskými živly. Upřímně, nemusím výšky. Fotografovat z paraglidu proto pro mne byla dvojitá výzva. Tělo i duše se bránily po svém… Když mi ale nad hlavou létaly i děti, zaťala jsem zuby a šla jsem do toho.

Snažila jsem se ignorovat signál vysílačky, který ohlašoval přicházející bouřku. Slunce nad oceánem stále ještě svítilo. Pomalu jsme kroužili nad ostrovem a vyměňovali si nadšené pohledy s ostatními vzdušnými dobrodruhy. Bylo to úchvatných třicet minut.

Markéta Foktová, novinářka

Michael Fokt a Markéta Foktová

SKRZE KAŇONY

  • Réunionská údolí „ravines“ vybízejí k další vzrušující aktivitě: canyoningu.
  • Překlad tohoto anglického slova by mohl znít asi takhle: slézání a slaňování strmých soutěsek, klouzání po srázech skrápěných vodou, skoky do jezírek pod vodopády, zkrátka kompletní vyžití pro všechny, kteří se chtějí na souši promáčet až na kost.
  • Réunion nabízí terén pro zájemce všech úrovní. Proslavenými kaňony jsou třeba Canyon de Gobert, Fleurs Jaunes a Bras Rouge v Cirque Cilaos. Prvně jmenované údolí je vhodné i pro začátečníky a rodiny s dětmi.
  • Větší řeky razící si cestu údolími je možné sjíždět i na raftech jako divokou vodu.

Na kole po Réunionu

  • Díky členitému terénu a velkému převýšení se těšte na pohodové projížďky podél pobřeží i náročné horské přejezdy.
  • Skvělý je sjezd na horských kolech z vyhlídky Le Maido na pobřeží. Začíná se v 2200 m (jezdí sem mikrobus) a čeká na vás 35 km tras. Projedete několika vegetačními pásmy včetně horských tamarindových lesů, polí cukrové třtiny či nížinných lesů. Agentura Rando Réunion Passion: www.descente-vtt.com
Na kole po Réunionu

PO SVÝCH

Réunion proslul jako ráj pěších turistů. Zdejší dramatická sopečná krajina ve vnitrozemí i rozeklané pobřeží opravdu vybízejí k procvičení nohou.

  • Magmatické komory vyhaslé sopky Piton des Neiges se dávno propadly a vytvořily tři strmá údolí zvaná cirques. Nesou jména otroků, kteří sem v minulosti utekli před krutými pány: Mafate, Salazie a Cilaos.
  • Údolí Mafate nabízí unikátní zážitek: nevede sem totiž žádná silnice. Místní sem všechno dopravují pěšky nebo vrtulníkem. Můžete tu chodit celý týden, aniž uvidíte jediné auto.
  • Do údolí Salazie a Cilaos silnice vedou, připravte se však na test řidičských schopností. Cesta do Cirque Cilaos má prý přes čtyři sta zatáček a často se plazí přímo po skalnatých srázech. Odměnou odvážným řidičům jsou však nádherné výhledy na vodopády a skalní štíty.
  • V horských vesnicích najdete krásné ukázky kreolské architektury – domy s vchody na obou stranách, aby přirozeně větraly, a ozdobami lambrequins na okrajích střech, které nahrazují okapy.
Sopka Piton de la Fournaise je podle mnohých odborníků nejaktivnějším vulkánem světa. Její erupce jsou však bezpečné a patří mezi turistické atrakce.

KAM SE OBRÁTIT

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články