Dřevěné kostely a zvonice Evropy
Máme je spojené především se severovýchodním Slovenskem, Rumunskem, od 90. let i s Norskem. Jsou pro nás typicky venkovským fenoménem, který činí krajinu ještě půvabnější. Jejich tvůrci včetně malířů, kteří vyzdobili jejich interiéry, patří mezi lidové umělce, jejichž jména mnohdy ani neznáme. Kamenná architektura má proto pochopitelně více příznivců. Reprezentativní publikace Dřevěné kostely a zvonice v Evropě autorů Jiřího Langera a Karla Kuči (Praha-Litomyšl, Paseka 2009) ve dvou úctyhodných svazcích popisuje výskyt dřevěných kostelů a zvonic od Anglie a Walesu až po Ukrajinu a Rusko.
Publikace, přestože obsahuje 2500 fotografií především z posledních let, svými ilustracemi nepokrývá všechny dřevěné stavby sakrálního účelu, což nepřímo dokládá, jaké kulturní bohatství Evropa v těchto unikátních stavbách má. Překvapením pro čtenáře bude zjištění, jak mnoho dřevěných kostelů a zvonic máme i v České republice. Také sama kniha je unikátem: oba čeští autoři, kteří většinu objektů osobně navštívili a vyfotografovali, nemají předchůdce. Dosud žádný jiný Evropan se podobně systematicky nepokusil zmíněnou problematiku zpracovat.
