Dárek nad všechny dárky
Hory kolem nás jsou pusté a prázdné, na svazích převládá podzimní žlutá, svrchu lemovaná popraškem prvního sněhu. Naše auto zapadlo na rozblácené pěšině zaříznuté do svahu, zakončené dokonalou propastí. Taktak se podařilo řidiči scouvat na planinu uprostřed kopců kdesi na hranicích Iráku a Turecka. Neznáme ani jméno tohohle chlápka. Je to totiž spojka bojovníků PKK, Kurdské strany práce. Některými jsou považováni za teroristy, jinými za bojovníky za svobodu. V téhle chvíli ještě netušíme, jak se vlastně zachovají k nám. Máme domluvenou schůzku na tajném místě v horách. Zatím stojíme uprostřed planiny a do hrobového ticha se ozývá dunění těžké palby. Turci bombardují pozice PKK. To nám to pěkně začíná…
Jak dobrodružně cesta začala, o to příjemněji skončila. Z místa tajné schůzky jsme odjížděly bohaté o jedinečnou novinářskou příležitost. Setkaly jsme se nejen s bojovníky PKK, ale i s ženskou guerillou této organizace. A domů nás přes hory, tak abychom se vyhnuly vojenským checkpointům, vezl další černokníratý drsňák. Naštěstí byla tma jak v ranci a my už se nemusely koukat na propast pod námi. Chlápek řídil jak ďábel sám, cigaretu nevyndal z koutku snad ani na sekundu. Dojely jsme omrzlé a vyuzené jak šunka, ale šťastné. Protože když jsme ráno v pět hodin vstávaly, nevěděly jsme, jestli si večer lehneme zase do postele. A tak byl večer důvod k oslavě, protože další den života, to je někdy dar k nezaplacení…
Přeji kouzelné Vánoce, ke kterým přece dárky patří. A nemusí být vždycky zrovna hmatatelné.
Lenka Klicperová, šéfredaktorka
P. S.: Příběh kurdských bojovnic za svobodu doufám stihnu zpracovat do dalšího čísla.
