Dalekonosná bota

Pro Bushe je to horší. Zachoval se sice výborně, bleskurychle uýbal, neztratil glanc a chladnokrevnost, protože bezprostředně poté byl i vtipný: „Musím vám říct, že to byla nejmíň desítka.“ Ale má smůlu. Tohle byly poslední velké záběry jeho prezidentské éry. S nimi odejde do historie. Stejně jako Irák do velké míry určoval jeho prezidenství, létající bota v Bagdádu bude symbolem toho, co si o tom aspoň část Iráčanů myslí.

Teď už jen dvě poznámky. Zaprvé: není to poprvé, co boty nějakým způsobem vstoupily do dějin. Všichni si asi vzpomenou, jak sovětský vůdce Nikita Chruščov bušil botou do stolu v OSN. Filipínci si dobře pamatují, že někdejší první dáma Imelda Marcosová, manželka zkorumpovaného prezidenta, měla 1060 párů bot, což byla informace, která přispěla ke svržení manžela. John McCain zase může uvažovat, kolik hlasů ho stály luxusní polobotky značky Ferragamo za 520 dolarů, které si během předvolební kampaně obul.

Zadruhé: člověka osvěží, když zjistí, že americký prezident umí na svůj účet žertovat – a že Američané žertují ještě víc na prezidentský účet. Tady jsou některé vtipy: – Musíme ocenit, že Bush sebou umí mrsknout pěkně rychle. Škoda, že sebou stejně nemrsknul v případě bin Ládina, Afghánistánu, hurikánu Katrina, banky Lehman Brothers a celé finanční krize.

• Tak dobře jako té botě se Bush ničemu nevyhnul od doby, kdy se vyhnul vietnamské válce.
• Muž, který se pokusil trefit Bushe botou, je hrdina arabského světa. Měl plán, ale ten selhal. Ale v tom případě by měl být největším hrdinou Arabů Bush. Měl tolik plánů, které selhaly…
• Dokonce na Billa Clintona udělalo dojem, jak dobře Bush uhýbal. A to je co říct, protože Clinton je z domova expertem na to, jak se vyhýbat botám, popelníkům, lampám. Všemu…
• Nemyslete si, že tím to všechno končí. Z Blízkého východu přichází znepokojující zpráva: Írán vyvíjí dalekonosný pantofel.

Tak to by stačilo. Hodně humoru do roku 2009!