Čokoládový symbol Mexika

106symbol.jpg
Autor článku: Tomáš Nídr, Úterý, 23. února 2016
Autor fotografií: Profimedia.cz
Jako některé další slavné pochoutky vznikla mexická omáčka mole z nouze a omylem. Dnes je kulinářským ztělesněním mexického národa.

K Mexiku samozřejmě patří ošatka plná horkých tortill, které v restauracích i domácnostech přistanou ke každému jídlu zabalené v šátku, aby nevychladly. Placka z kukuřičné mouky je ve světě sice nejznámějším zástupcem tamní gastronomie, ale podle Mexičanů se především skvěle hodí k vytírání talíře od omáčky, kterou označují za kulinářské ztělesnění jejich vlasti: mole poblano.

Směs Starého a Nového světa

Objednám si ho v restauraci v metropoli Ciudad de México. Přinesou mi kuře s rýží ve velmi husté červenohnědé omáčce. Co je na ní kromě skvělé, ale těžko popsatelné chuti tak zvláštního? „Mole vzniklo smíšením stejně jako Mexičané. Polovina ingrediencí je z Ameriky, druhá část ze Starého světa,“ říká moje hostitelka Adriana Tenoriová, učitelka postižených dětí. Naráží tak na fakt, že dnešní mexický národ je zformován genetickým míšením španělských mužů a indiánských žen. Při conquistě aztécké říše ve 20. letech 16. století si křesťané pod vedením Hernána Cortése evropské ženy za oceán nebrali. I když indiány jako méněcennými pohrdali, domorodé společnice na noc jim proti mysli rozhodně nebyly. I v dalších stoletích bylo genderové složení z Evropy nově příchozích značně nevyvážené ve prospěch mužů, což vedlo k tomu, že Mexiko obývají převážně mestici.

Jeptišky v nouzi

Omáčka mole podle jedné verze legendy vznikla o pár desetiletí později po vyvrácení Tenochtitlanu, ze kterého se stalo dnešní Ciudad de México. Jeptišky ze středomexického kláštera Santa Rosa se shodou okolností dozvěděly, že se k nim na nečekanou návštěvu chystá arcibiskup. Pustily se rychle do vaření, aby ho důstojně uvítaly, neměly ale všechny potřebné suroviny na klasická jídla. A tak se poněkud riskantně pustily do vaření ze zbytků. Do omáčky vsypaly různé druhy papriček a rajčat a dalších druhů dochucovadel, které v té době rostly jen v Americe.

Přidaly cibuli, česnek, sezamové semínko, pepř a další koření, které se na západní polokouli dostalo až po Kolumbovi. Na závěr omáčku vylepšily čokoládou, která byla tradičně nápojem aztécké aristokracie. Výsledek? Arcibiskup si moc pochutnal a z receptu vytvořeného z dvacítky ingrediencí se stala vlajková loď mexického kulinářství.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články