Chudák žralok
„Druhý nejnebezpečnější žralok. Dorůstá obrovských rozměrů, bývá dokonce větší než žralok bílý. Je agresivnější vůči plavcům a surfařům než vůči potápěčům. Vyskytuje se v teplých mořích, ale ve Středozemním na něj nenarazíme. Sežere vše, na co přijde, a rozhodně si jej nemůžete splést…“ Tak to je jen pro zajímavost charakteristika tygřího žraloka, kterou jsem stáhla z jednoho internetového serveru věnovaného žralokům (překlepy a gramatiku jsme pochopitelně upravili). Přesně tak si většina lidí žraloky představuje, zcela v intencích nesmrtelných Čelistí a dalších obvykle již mnohem méně zajímavých filmů se žraločí (rozuměj zabijáckou) tematikou. Richard Jaroněk, autor říjnové žraločí reportáže, ale na tahle zvířata pohlíží zcela jinak, dokonce k nim chová poměrně dosti něžné city. Potápí se mezi žraloky už přes deset let a dosud žije, což je pravděpodobně nejlepší důkaz toho, že to s tím zabijáctvím a lidožravostí zase nebude tak hrozné. Nicméně většina odborníků na žraloky se shoduje v jednom – vlastně je vůbec neznáme a víme o nich jen minimum. Neznáme způsob myšlení, chování ani rozmnožování, jen se všeobecně soudí, že žralok je tupý stroj na zabíjení. Kdo ví? Možná že ano, možná že ne. Jedno je jisté – nebožák žralok je stále ohroženější a ohroženější. A tak se také může stát, že na to, jaký ten žralok vlastně ve skutečnosti je, nikdy nepřijdeme, protože jaksi dojdou pokusné exempláře.
Příjemný ponor mezi žraloky přeje Lenka Klicperová
P. S.: Já potápění mezi žraloky určitě vzdávám, pokud jde o zvířátka, upřednostním asi i nadále svoji andulku. Soužití s papouškem je přece jen o něco bezpečnější…
