Česko adrenalinové

28-29.jpg
Autor článku: Petr Horký, Čtvrtek, 23. října 2014
Autor fotografií: Anna Kopková · Luděk Pravda · Tomáš Zamec · Vít Huspenina
Říká se „všude dobře, doma nejlíp“ a snad vás přesvědčím, že to platí i pro cestovatele a dobrodruhy. Můžete ušetřit čas i peníze a adrenalinové pocity zažít i u nás. Obrátil jsem se na špičky ve svém oboru, aby mi prozradily pár tipů na nejlepší „chuťovky“ v cyklistice, běhání a polárničení.

Pepa Dressler je dvojnásobný mistr světa, mistr Evropy, vítěz Světového halového poháru, mistr Asie a dvacetinásobný mistr republiky v biketrialu. Hlavně ale velký propagátor cyklistiky. Uvidíte ho častěji na horském nebo trialovém kole než pěšky a je jedno, jestli půjdete zrovna po schodech nebo po střeše vagonu. Je schopen jezdit snad všude – jednou jsem ho pozoroval, jak jezdil po balkonovém zábradlí v prvním patře Paláce Lucerna.

Pořádá pravidelné cyklokempy, kde učí lidi z celého světa lépe jezdit. A proč je pořádá doma, a ne třeba ve Skalistých horách? „V Česku je spousta krásných míst, kde se dá jezdit na kole. Kdo má rád horské kolo a trochu adrenalinu, může se těšit z toho, kolik různých parků a stezek pro cyklisty vyrůstá v posledních letech.

Hodně lyžařských areálů nabízí nové tratě i pro kola. Můžete si půjčit třeba sjezdové kolo a užít si den plný sjíždění kopců. Nádherné tratě různé obtížnosti jsou třeba ve Špindlerově Mlýně, na Lipně nebo v Koutech.

Běhání u nás získává na oblibě. Zkuste třeba závod 1000 mil.

Stále větší oblibu získává trailové ježdění. Je to jízda po úzkých upravených stezkách v přírodě, které vracejí horskou cyklistiku zase trochu zpět ke kořenům. Měli byste mít kolo, které jede dobře do kopce, ale na kterém si užijete i jízdu z kopce. I tady vyrůstají nové destinace o různých obtížnostech.

Moje nejoblíbenější destinace jsou Rychlebské stezky v Jeseníkách. Je tam klid a krásná příroda a místní traily jsou opravdu pro všechny.“

Inspirace na cyklistické zážitky hledejte na:

Start závodu 1000 mil, který založil Honza Kopka.

Tisíc mil v nohou

V naší zemi volnočasové běhání poslední dobou posiluje – úspěch otevřeného seriálu Run Czech hovoří za vše. Vznikají a rozšiřují se i otevřené seriály závodů horských kol, nastupuje zájmový triatlon a s tím pak jeho extrémní podoba ve formě ironmana – železného muže (plavání 3,8 km, kolo 180 km a maratonský běh, tedy 42,2 km; světový rekord je pod osm hodin, kdo to ale zvládne i za dvojnásobek, je pořád machr). Počet běžců v naší zemi výrazně roste a už dávno nejde o to, zhubnout, ale spíš přibývá lidí, kteří zažili ten nádherný pocit, který popsali proslulí mexičtí indiáni-běžci Tarahumarové: Běžím s planetou, mohu běžet neustále…

Své by o tom určitě řekl Honza Kopka, český cyklista, který vyhrál legendární tisícikilometrový závod zimní Aljaškou Iditarod a na svém kontě má podobných závodů víc. Založil akci, která se jmenuje 1000 mil Česko-Slovenskem.

Sudý rok se začíná na vhodném nejzápadnějším místě ČR a cíl je na vhodném nejvýchodnějším místě SR, v liché roky se směr obrací. Závod je otevřen „pro běžce, chodce, horská kola, koloběžkáře a všechny, kdo jsou ochotni pohybovat se na trase vlastní silou a vybraným způsobem se pokusit ji zvládnout“. Možná vrtíte hlavou, že to je pro blázny a nic pro vás, ale pozor – pořádá se i kratší trať a závod nemá časový limit. Takže můžete pokračovat vlastním tempem tak dlouho, jak budete chtít.

Jen pro zajímavost – letos se startovalo 29. 6. a after party s předáním triček finisherům (tedy těm, kteří závod dokončili) se koná až 12. září. Takže podstatná není špičková forma, ale stav mysli a schopnost rozhodnout se!

Spousta dalších závodů se pořádá hlavně pro radost z pohybu a ze sdílení zážitků. Umístění je nepodstatné.

Prachovské skály, skálolezcův pohled z vrcholu Obelisku.

Drsná zima po česku

Já sám jako polárník nemohu opomenout krásu české zimy. Vždy znovu se mě lidé na přednáškách ptají, jestli se dá polárničení vyzkoušet i u nás, „když ta zima je tady pokaždé taková jalová“. Není jalová, to je omyl! Za druhé světové války se vojáci bundeswehru učili dovednostem přežití v zimě v Krkonoších, protože podmínky tam byly (a jsou) skutečně drsné.

S Vaškem Sůrou, dalším mým kamarádem a navíc kolegou polárníkem, jsme se jednou přistihli, že nezávisle na sobě oba plánujeme zimní nocleh pod stanem u nás.

Předpověď počasí slibovala výjimečně chladnou noc, a tak to vypadalo, že v osadě Jizerka a na Šumavě na Kvildě, na dvou nejchladnějších místech v naší zemi, bude v noci až minus 42 stupňů. Zažít takovou noc venku nás oba vyhánělo do spacáku a pod stan. Těšili jsme, že zažijeme historicky nejchladnější noc střední Evropy přímo v terénu! Nakonec se ale žádný nový rekord neodehrál a na mezní číslo na stupnici teploměru si asi ještě budeme muset počkat.

Lezení po ledovcích v Labském dole

Polárničení s lidskou tváří

S Vaškem Sůrou jsme také vytvořili český expediční mechanismus, který jsme nazvali „polárnicení s lidskou tvárí“. Odehrává se v Krkonoších. Začneme na Richterových boudách, kde si postavíme stan pred vchodem. Klidne si zajdeme do lokálu na točené, ale večeri už si varíme na benzínácích pod celtou a spíme venku. Teplota je tam bežne pod minus dvacet. Ráno po snídani ve stanu všechno sbalíme, naskládáme si expediční sáně a na polárnických lyžích šlapeme nahoru, na krkonošskou magistrálu.

Pokračujeme na Svatý Petr a další den (nocleh opet u nejaké horské chaty, treba Horalky) procházíme Špindlem, abychom vystoupali na Výrovku a odtud zase dolu na Richtrovky. Krásná cesta, neustálá blízkost bezpečného zázemí a k tomu skutečné polární podmínky. Ideální, když si chcete vyzkoušet výstroj anebo otestovat nové partáky na budoucí velké cesty. A podle našich zkušeností je radost z pobytu na mrazivém krkonošském vzduchu srovnatelná s tím, co zažíváme kdekoli na našich polárnických cestách.

Zkrátka, pokud to máte v hlave srovnané, zažijete nádherné dobrodružství i doma, kousek od rodné vesnice. Stací si sehnat pár informací a budete se divit, kolik se toho tady deje.

I u nás doma můžete zakusit pocity polárníků. Vydejte se v zimě stanovat na Šumavu nebo do Krkonoš.

JAK NA SKÁLU

Josef Šimůnek, horolezec

Pro začátečníky je samozřejmě ideální místo umělá stěna, kde se naučí veškeré finesy práce s lanem a techniku lezení. Pak doporučuji pokračovat na pískovcových věžích v okolí Českého ráje.

Užitečné, nebo spíš nutné, je najmout si horského vůdce nebo se přihlásit do horolezeckého oddílu, kde se dozvíte, jak se v pískovcových skalách chovat a jaké dodržovat zásady, zvyklosti i pravidla lezení v konkrétní oblasti.

Ubytování a horského vůdce zkuste hledat na www.privatolga.com (lezení, ale i horská kola, slackline). Pro zkušené pak doporučuji Adršpašské-teplické skály.

V zimě bych z dalších aktivit zkusil třeba Krkonoše a lezení ledopádů (buď v Labském dole na přírodním ledopádu, jemuž se familiárně říká „Buď fit“, anebo na horských chatách).

Ubytování, kurzy a půjčovny najdete třeba zde: www.namche.czwww.msportspindl.cz


MŮJ DALŠÍ KONTINENT

Marek Audy, speleolog

Za největší dobrodružství jsem vždy považoval objevování nových světů. Pryč je ale doba dobývání nových kontinentů na Zemi a daleko je doba letů na jiné planety. Zdálo by se tedy, že na naší pidizemičce už jsme všechny přírodní kouty prolezli a podrobili preciznímu vědeckému zkoumání.

Pro mě ale na Zemi existuje ještě jeden kontinent. Je neviditelný a tečou v něm mohutné sladké, slané nebo i termální řeky. Má pestrou a specifickou škálu vlastních živých organismů. Je ale zatím jen velmi málo probádaný. Kde se skrývá? Jeskyně jsou prakticky na celém světě a i u nás. Stačí mi sednout na kolo a dojet třeba ke vchodu našeho nejdelšího jeskynního systému – Amatérské jeskyně. Je to fantastický biotop se spoustou podzemních jezer, komínů i propastí. Stéká se zde několik toků, které se spojují v říčku Punkvu a spolu se podílely na vývoji 35 kilometrů chodeb. Spousta prostor je ale ještě neznámá a stále čeká na své objevení.


NEJCHLADNĚJŠÍ ČESKO

Na šumavské Kvildě a na Jizerce je největší mráz díky stejnému jevu, který ze sibiřského Ojmjakonu dělá takzvaný pól chladu – nejchladnější obydlené místo na Zemi. Je to jakási obrácená inverze, kdy těžší chladný vzduch klesá podél kopců k zemi a tím, že v oblasti velmi málo fouká vítr, chlad v údolí zůstává.


TIP AUTORA

Petr Horký, cestovatel a publicista

Pokud chcete větší polárnický hardcore, ozvěte se Honzovi Kopkovi a domluvte si zimní snow-bikeový camp. Nepotřebujete nic, kromě vůle a odvahy, kolo vám půjčí.

Pokud nechcete, aby vás někdo vodil za ručičku, navrhuji právě zimu v Krkonoších: chata Výrovka (www.vyrovka-krkonose.cz) – skialpinismus (osm tras), lezení ledopádů; Richtrovy boudy (www.richtrovyboudy.cz).

Vždycky myslete na to, že potřeštěných dobrodruhů jsou plné hřbitovy. Jeden z největších výkonů Jožky Rakoncaje je ten, že v horách nezemřel, a dokázal se dokonce dvakrát vrátit těsně pod vrcholem Everestu.

Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Reportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články