Blízko svých mrtvých

34-35mrtvi.jpg
Autor článku: Jan Sochor, Čtvrtek, 7. ledna 2016
Autor fotografií: Jan Sochor
Mexičané mají ke smrti blízko. Na rozdíl od nás se netváří, že neexistuje, že zrovna jich se konec pozemského života netýká. Nesnaží se ji zavřít za brány špitálů, nenabízejí jí jen pláč, smutek a výčitky. Každý rok na začátku listopadu s barvitou radostí, veselým zpěvem a úctou vzpomenou na ty, kteří už měli tu čest smrt poznat.

Možná je to tím, že obyvatelé těchto krajů odjakživa smrt uctívali. Kamenný kalendář prehispánských kultur obsahuje přinejmenším šest svátků na počest smrti a mrtvých během jednoho cyklu. Ani pět století křesťanské „okupace“ tento duchovní odkaz nezničilo. Budiž, ramena dvou řek se spojila, voda se promíchala, ale poselství předků trvá: jeden den v roce mohou mrtví navštívit živé.

Pes leží na hrobě chlapečka, který zemřel v kojeneckém věku.
Soumrak na hřbitově ve vesnici Tzurumútaro (stát Michoacán)
Cukrové homole ve tvaru lebky se používají jako forma obětiny na oltářích věnovaných zesnulým.
V některých vesnicích tráví Mexičané se svými zesnulými příbuznými na hřbitově celou noc.
„Día de los Muertos“ (Den mrtvých neboli Dušičky) je především rodinný svátek.

Možná je to tím, že Mexičané mají takovou povahu. Jedí, pijí a zpívají s takovou vášní, že si svá „gusta“ berou s sebou až za hrob. Milují své blízké tak hluboce, že ani smrt nedokáže ta vlákna vztahů úplně přetrhat. Jednou za rok dovolí živým, aby ji – s kytarami v rukou – uctili tequilou, tortillami a cukrovými homolemi. Za odměnu pak pootevře mrtvým na okamžik bránu.

Kapely hrají zesnulým jejich oblíbené písně.
Kolumbárium na hřbitově v Morelii (stát Michoacán)
Svátek mrtvých provází tanec, pití tequily a všeobecné veselí.
Catrina - postava z mexického komiksu ze začátku 20. století se stala ikonou dušičkových oslav.
Průvod studentů představujících Catrinu obvykle zahajuje fiestu.

Možná je to tím, že severní Mexiko je v listopadu zalito slunečním svitem. Vzduch je plný prachu a bodavé paprsky nízkého slunce vykrajují z vyschlé krajiny siluety lidí, domů a vesnic, jako by stříhaly živé příběhy z barevných papírů. A miliony malých sluncí v podobě oranžových afrikánů rozházených po hrobech zkrátka nedovolí nikomu plakat.

A možná je to tím vším dohromady. Mexičané mají zkrátka ke svým mrtvým blízko.

Hrob pokrytý okvětními lístky květiny „cempasúchil“ (afrikán) na hřbitově v Tzintzuntzanu (stát Michoacán)
Tradiční oltář mrtvých („altar de muertos“) v patiu jednoho z domů v Morelii
Catrině se někdy říká „La Calavera“ - Lebka.
Skulptura smrti (v „životní“ velikosti) na oltáři mrtvých na ulici v Morelii
Noc na hřbitově v Tzintzuntzanu (stát Michoacán)
Sdílej článek dalším cestovatelům
Článek patří do rubriky: Fotoreportáže

Komentáře

Přečtěte si další podobné články