Bláznivé Tokio
Bizarní mrakodrapy vedle nízkých dřevěných domků, podchody, nadchody, blyštivý kaleidoskop reklam, velké obchodní domy i tisíce drobných krámků. Hluk ulice, hřmot automobilů, neprodyšné davy lidí valící se z místa na místo, zvláštní japonská městská architektura, život lidí uprostřed betonových džunglí i v poklidných předměstských uličkách…
Tak tohle je Tokio. Originální, vzrušující i bláznivé. Ovšem jen v tom dobrém slova smyslu! Kabuki se v Japonsku těší velké oblibě. Jde o jednu z forem tradičního japonského divadla, pro které je typická kontinuita vývoje a úcta k tradičním formám. Kabuki se vyhranilo v 17. století. Charakteristická je pro ně značně stylizovaná jevištní forma, výrazné líčení herců, efektní a okázalé kostýmy, dramatická gesta i mluva postav a také tradiční hudební doprovod. Ženy zde stejně jako v jiných formách japonského divadla nesmějí vystupovat a jejich role hrají vždy muži. Vyvinula se tak takzvaná onnagata – muž hrající ženské role. Dříve docházela „proměna“ tak daleko, že tito herci hráli ženské role už celoživotně…
Zajímavé přitom je, že u zrodu tohoto divadla stála právě žena – chrámová tanečnice Izumo no Okuni. Po čase však bylo veřejné vystupování ženám zakázáno. Repertoár divadla tvoří občanské tragédie sewamono, historické příběhy džidaimono a taneční hry šosagoto. Představení probíhají na jevišti s výpravnou scénou, vybaveném mnoha různými mechanismy (propadla, otáčecí části) a herci podávají často akrobatické výkony. Vzrušující podívaná je tak zaručena.
